Vzor „šťasten“

Dnešní jazykový koutek začneme optimisticky. Kdo z posluchačů by nechtěl být šťasten? A kdo by nechtěl být šťastný? A byli byste raději sťastni nebo šťastní?

Právě slova, přesněji tvary slova, jako je šťasten, šťastni apod. jsme pro dnešní jazykový koutek vybrali proto, že jde o jeden ze vzorů přídavných jmen, který jsme možná už od dob školní docházky pozapomněli. Je to vzor, který zachycuje tzv. jmenné tvary přídavných jmen. Tyto tvary jsou dnes v češtině spíše na ústupu, ale přesto se s nimi ještě tu a tam setkáme. Například v ustálených spojeních jako to jsem žádostiv, na bíle dni, z plna hrdla, to jsem zvědav, jsem si vědom, buďte tak laskav, ale také třeba ve vojenském vyjádření vojín je schopen, soudním obžalovaný je vinen/nevinen, a jmenné tvary nacházíme také třeba v některých pádech přivlastňovacích přídavných jmen typu otcův a matčin.

Co se dnes používá častěji než tvary jako šťasten a žádostiv?

Častější jsou dnes tzv. tvary dlouhé neboli složené, tedy tvary podle vzoru „mladý“. Řekneme spíše jsem zvědavý než jsem zvědav nebo jsem schopný než jsem schopen. Jmenné, krátké tvary jsou dnes výsadou spíše psané komunikace, a tedy pochopitelně jazyka spisovného, formálního, oficiálního. Jedinou výjimkou je přídavné jméno rád. To má jen tvary jmenné: jsem rád, jsem ráda atd.

Je velký rozdíl, řekneme-li třeba „jsem zvědav“ a „jsem zvědavý“?

V tomto konkrétním případě není mezi jsem zvědav a jsem zvědavý prakticky žádný rozdíl, musíme si ale dávat pozor u tvarů tvořených od sloves, u tzv. příčestí, která jsou s tvary jako šťasten vlastně shodná. Je totiž rozdíl např. mezi větami místnost byla stroze zařízena a místnost byla nově zařízená. Tvar s krátkým a označuje děj, takže věta místnost byla stroze zařízena vyjadřuje, že ji někdo vybavil neokázalým nábytkem, jinými slovy proběhlo její zařízení, vybavení. Když řekneme místnost byla stroze zařízená, vyjadřujeme stav. Nehledíme na to, kdy proběhlo její vybavení, ale na to, že už v ní je vybavení umístěno a že působí stroze.

Jsou takové rozdíly časté?

Podobných kontextů, kde uvedené tvary mohou lišit význam, naštěstí není mnoho, ale je třeba o nich vědět. Ještě mě napadá jeden typ užití, ve kterém se s krátkými tvary přídavných jmen můžeme setkat, a to v doplňku. Dnes už samozřejmě jen zřídka, a tak si přečtěme alespoň poetické věty ze starých knih: zachmuřen a mrzut vstoupil král do trůního sálu nebo Jiří, poslušen náhlého hnutí, sňal jí horkou ruku z rozpálené tváře.