Vladimír Mišík: Šedesátá léta

V šedesátých letech jsem se radoval. Když hráli Beatles i pánbůh tancoval… Tak začíná písnička Vladimíra Mišíka o desetiletí, které bylo kromě jeho závěru takové, že se radoval skoro každý. A zcela určitě ti, kdo měli rádi muziku a obdivovali její tehdejší pestrost. Žádné jiné desetiletí v naší době, a pravděpodobně i v dějinách, se nemůže pochlubit takovou tvůrčí invencí. Každá generace může argumentovat, že ten nebo onen interpret ovlivnil svou tvorbou atmosféru doby, kdy působil, ale v letech šedesátých to bylo zvlášť intenzivní.

Je proto na místě, že ve skladbě Šedesátá léta Mišík vzpomíná na to, jak Ray Charles zpíval blues, do kaváren se zatoulal šanson, v Redutě kvílel jazz a Armstrong se svou trubkou čaroval v Lucerně. V nahrávce je slyšet proslulý gospelový soubor Blind Boys Of Alabama. Mohlo by se zdát, že spolupráce s takovými hvězdami nebude jen tak. Byli však velice ochotní a svou práci zvládli za dva dny. Jenže soubor se většinou podílí na nahrávkách s duchovní tematikou a tak vznikl lehký problém s částí textu, kde Mišík zpívá o tom, že když hráli Stouni, to zas ďábel stepoval. Vše se v dobré obrátilo...