Vichřice mění tvář Šumavy. Jeden den dospělý zelený les, druhý den apokalypsa
V podvečer 26. října roku 1870 se změnila tehdejší tvář prakticky celé Šumavy. Přišla silná vichřice, která způsobila ohromné polomy a další změnu šumavských lesů pak způsobila následná kůrovcová gradace.
Stačilo doslova pár hodin, aby se tvář Šumavy, tedy na určitých místech, úplně změnila. V podstatě to bylo něco podobného, jako po orkánu Kyrill v roce 2007. Tehdy také lesníci, nebo i záchranáři z horské služby se jen velmi těžko dokázali orientovat v terénu. Prostě tam, kde ještě včera stál dospělý zelený les, to dnes vypadá, jako v apokalyptickém filmu. A tak, jak to vnímali lidé v roce 2007, to vnímali naši předci v roce 1870.
"I tehdy proběhla kůrovcová kalamita. Lidé to nesli těžce a brali to jako obrovskou zkázu," říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Polomy z roku 1870 tedy daly základ pro onu zmiňovanou kůrovcovou gradaci. Tehdy dřevorubci určitě nestačili vytěžit úplně všechny polomy a tak ten malý brouček – lýkožrout smrkový – zabíjel další statisíce dospělých smrků.
Přesto ale tato kůrovcová kalamita dala práci obrovskému množství lidí. "Klostermann píše, že stoupla zaměstnanost a životní úroveň. Na Šumavě bylo najednou více peněz," dodává Pavel Hubený.
Dřevorubci během několika let zpracovali miliony metrů krychlových stromů. Jen si představte, jaká to musela být dřina. Neexistovaly harvestory, motorové pily, vyvážecí soupravy, traktory, kamiony, neexistovaly asfaltové silnice, vůbec nebyly pořádné silnice – zbývala tedy jen tvrdá ruční práce, v těžkém terénu. Dá se to vůbec srovnat s dnešní dobou? "Jich bylo mnohem víc a byli pracovitější, než jsme my. Možná bychom se divili, jak jim to šlo," hodnotí Pavel Hubený.
Nutno ale dodat, že práce dřevorubce před 150 lety byla nejen velice těžká, ale také nebezpečná a těžké úrazy nebo dokonce úrazy, které končívaly smrtí, byly doslova na denním pořádku. A tak si dřevorubci na Šumavě během několika málo let mohli vydělat hodně peněz, ale byly to peníze tvrdě vydřené.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
