V plzeňském muzeu najdete panenky různého stáří i velikosti. Působí neskutečně realisticky

29. listopad 2022

Muzeum panenek se nachází v Plzni v Purkyňově ulici a při jeho návštěvě si na své přijdou nejen malí ale i velcí návštěvníci. Především samozřejmě návštěvnice. Děti se mohou s panenkami vyfotit a dokonce si i vypůjčit kostým. Dospělí pro změnu zavzpomínají na dětská léta, na dobu, kdy nějakou tu panenku sami doma měli.

V muzeu je ve dvou místnostech k vidění na čtyři sta panenek, které jsou vyrobené z různých materiálů, v různých obdobích i různými výrobci. Nejstarší panenka byla vyrobena v roce 1890. „Jedná se o panenku Armand Marseille. Je po jedné židovské holčičce, která musela odejít do koncentračního tábora a tuto panenku svěřila své nejlepší kamarádce. Ta ji po celou dobu opatrovala,“ vypráví příběh jedné z panenek majitelka muzea Jiřina Havlová.

Ve své sbírce má přibližně tři a půl tisíce panenek. Všechny by se do muzea samozřejmě nevešly, a tak je Jiřina Havlová jednou za tři měsíce vymění. „Nejvíc návštěvníky zaujmou největší panenky. Máme tady největší panenky na světě, které jsou velké jako lidi, respektive jako děti. Dokáží se hýbat a mohou sedět,“ popisuje majitelka muzea. Kromě toho jsou v expozici i různé doplňující exponáty. Například rustikální pokojíček s naopak úplně malinkými panenkami a vídeňským porcelánem.

Panenka, která má zpodobňovat stařenku

Majitelka muzea má z celé své sbírky nejraději plaváčka se žlutými vlásky, kterého jí v 90. letech darovala její babička. Tato panenka se vyráběla v Černošíne na Tachovsku a dnes je mezi sběrateli vysoce ceněným kouskem. Panenka je lehounká, dokonce tak, že by mohla plavat po vodě. Odtud její pojmenování.

V plzeňském muzeu najdete nejen klasické panenky a plaváčky, ale třeba i panenky, které mají vrásky a šedivé vlasy a vypadají jako stařenky. Jiné panenky mají zase tak realistickou podobu, že by si je člověk snadno mohl splést s malým dítětem. Některým návštěvníkům z toho až naskakuje husí kůže.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.