V divoké Lovětínské rokli bují jeden z nejmladších pralesů u nás

Od roku 2008 patří Lovětínská rokle mezi takzvaná bezzásahová území. Lesní správci nechávají přírodu svému osudu a odstraňují jen ty kmeny, které spadnou přímo na naučnou stezku, která roklí vede. Mezi hlavní doporučení zde proto patří jednoduché pravidlo – pokud něco zapraská, přidejte do kroku.

Padesát hektarů prakticky nedotčeného lesa ovšem neláká pouze turisty, kteří hledají přírodní kouty v syrové, člověkem nepoznamenané podobě. Zároveň slouží jako živá příručka pro lesníky. Ti pečlivě sledují růst a rozměry stromů i jejich životnost. Díky rokli tak mají přirozený návod, co a jak sázet i na jiných místech.

Hřbitov zamilovaných rytířů

Úzkou cestu údolím lemují skalnaté srázy. V polovině naučné stezky se otevírá výhled na zříceninu hradu Lichnice a kousek od něj skalní ostroh Dívčí kámen. Právě tam podle pověsti vyhasl život mnoha mladých mužů, kteří si přáli získat přízeň kruté hradní paní Milady.

Kamenná stezka patří mezi středně náročné|foto: Josef Kopecký

Pro svého budoucího ženicha určila nesplnitelnou podmínku – musí na koni dojet na kámen pod hradem a na něm se třikrát otočit. Mnoho rytířů se pokoušelo úkol splnit, ale všichni spadli do rokle. Nakonec si jeden z nápadníků nechal okovat svého koně podkovami s diamanty a tomu se opravdu podařilo třikrát se na kameni otočit. S Miladou se ale neoženil, vrátil se do hradu a krutou paní zabil.

Ponurá historie z legend znovu ožila před osmi lety. Dva roky po sobě se Lovětínskou roklí prohnala vichřice, která lámala vzrostlé stromy jako sirky. Kusy kmenů pokryly celé dno údolí a na několik měsíců z něj udělali neprostupnou past.

Kalamita ale zároveň napomohla proměnit podmínky pro živočichy. Mezi nejkrásnější a nejbarevnější obyvatele rokle patří mlok skvrnitý. Hlavně na jaře se jich tady pod nohama proplétají desítky.