frantisek svaricek| Taky mě v Brně u Muzéjky začla vařit voda v MB,tak jsem šél do té restáurace poprosit o teplou vodu do chladiče,bylo mě vyhověno,tak jsem poděkovál no a mohl jsem pokračovat v jízdě.To bylo v r.1969.FRANTIŠEK.
Helena|Mate dnes, Borku, velmi zajimave tema. Me se stalo v zivote to, ze z nouzoveho reseni se stalo reseni na zrejme hodne dlouhou dobu, mozna uz i az do konce meho zivota. Prisla jsem totiz o temer vsechen svuj "majetek". Nastesti jsem neprisla o rozum a o kreativitu, takze zjistuju, ze clovek k zivotu potrebuje opravdu hodne malo, ze ziti jenom s tim, co clovek potrebuje, aby se mel kde vyspat, kde najist a kde poslouchat Cesky rozhlas, ma vlastne sve vyhody. Zit takhle jakoby v "nouzovem reseni" se v mym zivote opakuje, takze je to asi moje cesta a to, ze jsem si to uvedomila, mi dava optimismus a nadeji. Jenom kdyby se cas dokazal aspon na par let zastavit, abych si mohla svy nouzovy reseni poradne vychutnat. Protoze, i kdyz je clovek optimisticky, nikdy nevi co ho ceka, ze?
, ktere nastalo pote, kdy jsem ztratila v podstate vsechno co jsem doposud znala, a musela jsem hl
frantisek svaricek|Dobrý večér p. BORKU a posl.N.L Takové jedno nouzové řešení ,které mě dost štvalo, bylo a štve mě doposud jsou přepady z jímek do spodních vrstev terénu,kde se nachází třeba vrstvy pitné vody,které se kontaminují.Při kopání studní je cítit ta kontaminace a taky jsou zřejmé znečistěné vrstvy písku (filtry),ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.Můžu k tomu i něco říct.
Lucie Praha |Dobrý večer,
zda-li se to dá tak nazvat nouzově jsem souhlasila,že se přistěhuju k rodičům partnera a postupně jsem zjistila,že to byla velká chyba a už bych to nikdy neudělala ,nerozumíme si,nenechám si "kecat " do výchovy dětí a to je špatně a hned jsem černá ovce rodiny ! Ani nejhorší kamarádce bych nedoporučila bydlet s tchánama,ano někdy to klapne a všichni si rozumí,mají se rádi apod.,ale znám spíše případy,kdy to bohužel nevyšlo ! Partner se nehne,toho tady drží pupečníková šňůra :D a my s dětma zatím nemáme kam jít otázka,jak se to dá ještě dlouho vydržet. Lucka
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý pozdní večer. Vzpomenu příhodu, která se stala letos v únoru. Čeká mě role hostitele. Turistkou, kterou ubytuji, bude Burjatka, příslušnice národa žijícího na ruském Dálném východě. Kladu si otázku: Dorozumíme se? Její mateřštinou je ruština. Přijede z Německa, kde studuje, německy se ale teprve učí. Nevadí, tak jako tak jsem aktivní znalost němčiny téměř ztratil. Angličtinu, z nějaké hloupé osobní hrdosti, chci vynechat. Tu beru jako nouzovou volbu. Ruštinu neovládám. Ale do jejího příjezdu se přece dají osvojit základy. Pro základní porozumění mi moje čerstvě nabytá, byť chabá znalost ruštiny vystačí. A podobnost slovanských jazyků přece komunikaci ještě ulehčí. Ano, taková je moje představa. Realita? První okamžiky shledání a hned je jasno. Chvála angličtině. I když ani s tou si znamenitě nepovedu. A jaký pocit mě pak bude celou dobu jejího pobytu provázet? To dobře vyjadřuje jedno dopravní oznámení. Nápis, který zakrátko po setkání zahlédne z okénka vozu a viditelně ji pobaví. Nápis hlásá „Pozor“. („Pozor“ v ruštině totiž znamená „hanba“.) S napjatým očekáváním příběhů ostatních posluchačů zdraví Michal z Myšlína.
Bohumír, chlapi nepláčou !| Zdravím vás p. Borku, dnešní vaše téma N. L. je pro mě doslova hororem. Píši příběh p. Ladislava z Ol. Momentálně se nachází ve Fak. nemocnici neurologii Ol. Byl jsem jej navštívit abych jej psychicky podpořil, před operací Parkinsona. Dnešní téma píši s jeho příběhem. Ten se udál 14. 3. 94 v Povážské Bystrici. Šlo o přepadení vozu při přepravě peněz, do podniku kde pracoval. V autě seděl řidič, vedle strážný a za nimi ochránce a on jako pokladník. Když přijeli na křižovatku, bylo před nimi auto. Když se rozsvítila zelená z auta vyskočili 2 muži a nastal přepad. Řidiče zastřelili, strážného střelou těžce zranili, pan Láďa s ochráncem byli v předklonu, střeli jim svištěli nad hlavou. Otevřeli dveře a on jako pokladník jim musel podat 2velké tašky s penězi. Dle jeho hovoru, tak při takovém převážení peněz, ukládal peníze do tašek způsobem , aby byli tašky stejně těžké. Papírové s kovovými na půl, né aby 1taška byla těžká a druhá lehká. Když ochrán - ce vytahoval zbraň, byl střelen do ruky. Dotyčnému zloději se při přebírání tašek utrhlo od jedné tašky ucho, byl otočen zády a ochránci se podařilo jej střelit do zatku. Ten tašky upustil a utekl. Auto se zloději odjelo a P. Láďovi a ochránci se podařilo, dát tašky s penězi do auta. Láďa sedl za volant, nedaleko byla pol. stanice, tam zastavili, ale policajt jim řekl že teď mají důležité jednání, že to počká. Jeden policajt ale vyhlásil hned pátrání. Lidé na ulici si všimli zakrváceného , těžce chodícího muže, zavolali sanitku. Podle fota byl dotyčný poznán a ten vše vyjasnil. byla to skupina z Čech, ti mezi sebou losovali o funkci místa. P Láďa dostal odměnu 3tis. Strážný 10tisíc. V práci ukazovali na Láďu, to je on co nám zachránil výplaty. Láďa jak říká, narodil se po druhé. Můžeme mu teď držet jen palce ať se jeho operace Parkinsona zdaří. Zkusím zavolat, včera jsem byl tak trochu v šoku, p. Jarka mě zvedla jako prvního, asi po2 měsících planého volání. Děkuji za něj.
Sylva|Nemohu vám říct, oč přesně šlo, ale dostala jsem se svou lehkomyslností do situace, která nemohla trvat věčně a nevěděla jsem jak z toho ven. Ne, nebylo to nic z toho, o vás teď napadá :-) Ale přece jen jsem nakonec vymyslela "řešení". Jenže můj anděl strážný (nebo někdo takový) věděl hned že by mi mé "řešení" mohlo zkazit život a tak zorganizoval situaci která mě odvedla daleko a můj plán překazila. A po návratu jsem s údivem zjistila že můj problém je vyřešený! Dnes už vím, že je zbytečné dělat si starosti a když si nevíme rady, všechno nakonec stejně dobře dopadne.
