Třinácté platy jsou zbytečným sporem

Sedm set padesát tisíc státních zaměstnanců se chystá do stávky. Dvacátého prvního dubna zastaví na jednu celou hodinu práci, aby tím státu jasně řekli, že nesouhlasí s pouhou desetinou třináctých platů. Forma odměňování státem placených zaměstnanců třináctými a čtrnáctými platy je nešťastným paskvilem. Nestátní zaměstnance zcela pochopitelně provokuje; rok má dvanáct měsíců a pro všechny tedy dvanáct platů. Stát si na sebe vymyslel bič, pod jehož ranami si snad uvědomí, že je načase změnit tento nelogický systém. Neubrat peníze, ale rozdělit je rovnoměrně do normálního, počet měsíců kopírujícího cyklu. Třinácté a čtrnácté platy dost neomaleně evokují odborově přidělované bonboniéry.

Sedm set padesát tisíc stávkujících, to je velká síla nespokojených lidí. Zároveň je ovšem taková stávka nebezpečná, což by si odbory měly dobře uvědomit. Nic se totiž nestane, nic se nezastaví. Stalo by se a zastavilo by se u každého soukromníka, u každého čerpadla, ve fabrice i v obchodech a jinde, kde by se hodinový výpadek projevil okamžitou ztrátou, ale ne tak u státních stávkujících, s výjimkou některých profesí. To není demagogie, to je odraz obrazu vnímání práce (především úřadů) většinou lidí. Počítáno přísně je to sedm set padesát tisíc hodin pracovní doby, což děleno osmihodinovým režimem dá devadesát tři tisíce sedm set padesát pracovních dnů. Když těmto číslům již trochu té demagogie přiznáme, zjistíme po stávce, po které vše poběží neporušeně dál, že ve státním sektoru pracují navíc a zbytečně tisíce lidí. Ano, je to zjednodušeno, ale stávka právě kvůli třináctým, resp. čtrnáctým platům úředníkům opravdu neprospěje. Pokud se odbory domnívají, že touto stávkou vzbudí veřejné sympatie, je na místě spíše obava z reakce pokud ne rovnou opačné, tak v nejlepším případě vlažné.

čtenář, úředník

Zaplatit lépe, ale dvanáctkrát, prosím. Zaplatit všechny státem placené zaměstnance tak, jak si kdo z nich zaslouží, což v řadě případů může znamenat i zasloužené snížení platu a jinde dokonce zrušení pracovního místa, pro jiné však mnoho tisíc korun plus, a nemám na mysli pouze lékaře, vysokoškolské pedagogy a vědecké pracovníky. Třinácté platy jsou nepřístojností. Není to odměna za výjimečně dobře splněnou práci, ale návyk na ony odborové bonboniéry. Odměny ano. Ale pravidelné, v každém měsíci. Za takové bude v oprávněných případech dobré stávkovat. Třinácté platy tím příběhem vskutku nejsou.