Trenér a kouč David Huf: Sezení je zabiják číslo dvě. Nejpřirozenější pohyb je chůze

Davida Hufa zahraniční zkušenosti a určitá zvědavost dovedly v roce 2007 k aktivitám pro seniory. „Téma seniorských programů bylo nepoznané pole v oblasti fitnessu. Třeba v Austrálii jsou aktivní senioři a bylo pro ně děláno spoustu zajímavých programů. Tak jsem si to tady taky vyhledal. Chtěl jsem dělat něco pro seniory, kteří se chtějí hýbat, aby to bylo v komunitě a venku, ne jen v tělocvičně. Dostali jsme příležitosti, s magistrátem jsme začali budovat parky a sportoviště. Potom jsme vytvořili první cvičební program pro seniory venku a rozjelo se to.“

Je garantem projektu Buď fit, seniore a s vývojem je spokojený. „Dneska už pomalu v každém městě i městečku se senioři mohou setkávat, protáhnout si tělo a popovídat. Senior může sportovat v každém věku. Podmínkou je, že se musí rozhodnout, že chce, musí znát svůj zdravotní stav a vědět, že si to může dovolit, například že může zatížit tepovou frekvenci. Nejlepší trénink je ale aktivní chůze – je to nejpřirozenější a nejjednodušší,“ povzbuzuje David Huf.

Zabijákem je sezení

„I v osmdesáti můžete lyžovat a hrát tenis a mně spadla brada, když jsem někoho takového viděl. Ale většinou jsou to aktivní sportovci, co sportují celý život.“ Doba u monitorů také není nakloněna zdraví. „Sezení je po kouření zabiják číslo dvě. Začněte se střídmě pohybovat a střídmě se stravovat.“

V poslední době se roztrhl pytel s keto dietami, půsty a různými detoxy. „Ať si každý zkusí, co chce. Je dobře, když lidi přemýšlí o tom, co jí. Nechte si vypracovat kalorický režim, dietu, ale nad tím vším by mělo být to, jak se cítí tělo. Ze začátku je to často pokus a omyl.“

Důležité je se rozhodnout

V určité fázi svého života začal dělat koučink. Kouče charakterizuje jako člověka, který umí komunikovat se svým klientem tak, že mu nastavuje zrcadlo. Nijak mu neradí, jen ho správně kladenými otázkami dovede k cíli. „Ke mně už přichází člověk, který je rozhodnutý se sebou něco udělat. Je to proces, kdy se dotyčný nadře a někdy je to bolestný proces. Kouč musí být trpělivý a držet se zpátky. V pozici odborníka mám tisíc rad, ale nesmím říct ani slovo. Tak když chce někdo zhubnout, zeptám se, co je pro to ochotný udělat, v jaké fázi a v jakém čase.“

Přiznává, že dát se na koučování pro něj byla i určitá forma terapie. „Už jsem nevěděl, jak lidi motivovat. Došly mi baterky. Pořád po mně chtěli nějakou motivaci, já ale chtěl, aby ji našli v sobě, to je ten základ.“

Má dvě děti a nedávno slavil padesátiny. Koučuje i vlastní rodinu? Koučují se lépe muži, nebo ženy? Jak dlouho on sám držel půst a co mu to dalo? Poslechněte si v pořadu Alex a host.