Nabídku hrát v Blue Effectu jsem dostal u řízku. Málem mi vypadl příbor z ruky, vzpomíná Lešek Semelka
Zpěvák, klávesista a skladatel svým lehce chraplavým nezaměnitelným hlasem zanechal na české hudební scéně výraznou stopu. Mezi jeho hity patří Jsi prostě nejlepší nebo Šaty z šátků. Jak to bylo s Blue Effectem a co obdivoval na textaři Pavlu Vrbovi?
Lešek Semelka začínal kariéru na konci šedesátých let. „Žil jsem v Litvínově a pracoval jako referent daně ze mzdy. Ale hlavně jsem hrál s amatérskou kapelou. Písničky jsem si psal od patnácti.“
Postupně nabyl přesvědčení, že mu nestačí hrát jen na nedělních čajích v Litvínově. „Tak jsem dal výpověď, abych se mohl hudbě věnovat naplno. Začal jsem chodit na koncerty i vážné hudby. Úplně mě to pohltilo. Nejsem vyhraněnej rocker,“ vypráví Lešek Semelka.
Jeho devízou je originalita
Přesunul se do Prahy, kde vyhrál konkurz do skupiny Cardinals. Jeho jméno je však hlavně spjato s legendární kapelou Blue Effect. „Asi rok jsem byl u Cardinals a jednou se na koncertě objevil Radim Hladík, už tenkrát legenda. Pozval mě na pivo, dali jsme si i řízek a mezi řečí mi nabídl, jestli s nima nechci hrát. Málem mi vypadl příbor z ruky,“ vzpomíná na zlomový milník ve své kariéře.
Nabídku se rozhodl využít. „Cardinals z toho byli smutní, ale u nich nebyl prostor pro vlastní písničky. Nikdy jsem nikoho nekopíroval, vymýšlel jsem si svébytnou hudbu. I odborníci říkali, že moji muziku poznají podle prvních čtyř taktů. A ani do dneška nikdo nekopíruje mě, protože ono to asi opravdu nějak nejde,“ říká originální skladatel.
Průkopník art rocku
Po několika letech ale odešel do jazzrockového uskupení Bohemia, aby se později do Blue Effectu zase vrátil. „Není to neobvyklé, užil jsem si nabité stadiony. Rozepsal jsem se a šel jsem, kam mě srdce víc táhlo. Odborníci tomu říkali art rock, a to tady nikdo nedělal,“ říká průkopník tohoto stylu.
Za nejlepší v kariéře považuje 70. léta, když se podruhé vrátil do Blue Effectu. Vzniklo album Svět hledačů, kde se uplatnil i jako autor. „Ale pozor, píseň Jsi prostě nejlepší napsal Karel Svoboda, i když ale spousta lidí si dodnes myslí, že já. Karel byl i geniální obchodník a uměl to prodat. Musím říct, že za celou mou hudební činnost to byl asi můj jediný hudební prohřešek, protože takovou hudbu jsem nechtěl dělat. A došlo to tak daleko, že jsem obsadil 6. místo ve Zlatém slavíkovi.“
Spolupráce s geniálním Pavlem Vrbou
Své hudby se ale nevzdal. „Naší muzice tenkrát ty orgány nemohly rozumět, tak jsme hráli. Jednou se ke mně po koncertě přikolíbal takový medvídek. Řekl, že je Pavel Vrba a že by se mnou rád prohodil pár slov. On vládl neskutečnou češtinou. Byl vystudovanej matematik, miloval výtvarné umění, všechno věděl. Cokoli mi řekl, o tom jsem strašně přemýšlel.“
S Pavlem Vrbou navázal letitou spolupráci i přátelství. „Spory nad texty jsme neměli. Jak rozuměl tomu výtvarnýmu umění, tak něco z toho občas zakomponoval do textu a já se díky tomu zase něco dozvěděl. Díky jeho textům se mi rozšiřoval obzor. Prožili jsme spolu spoustu nádherných chvil.“
Z jejich dílny vzešel i další hit Šaty z šátků, kde Lešek Semelka napsal hudbu a Pavel Vrba text. Píseň poslali na Bratislavskou lyru – a vyhráli.
Jaký byl honorář v 70. letech za vyprodanou halu? Na jaká památná slova svého otce vzpomíná? Kus života strávil i s fotbalovou Amforou. Jak se tam dostal? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
