Tkadlec Jan Souček zná víc tkadlen než tkalců
Jan Souček z Plzně se tkaní věnuje už víc jak 20 let. Přestože měl původně jinou profesi, tkaní propadl a z koníčku se mu stalo obživou. Když nesedí v dílně u tkalcovského stavu, prodává své látky a věci z nich ušité na trzích.
„Vyučený tkadlec nejsem, jsem samouk. S kamarádem jsme absolvovali jednodenní kurz v Praze. Pak jsme si koupili stav na inzerát a začali nad ním bádat. Vycházeli jsme z knížek, pořadů v televizi a podobně,“ líčí Jan Souček svoje začátky u tkalcovského stavu.
Ten první, z inzerátu, používá dodnes, přestože mu chyběly některé důležité části. „Byl jsem truhlářem, tak jsem si je přidělal. Třeba osnovní válec, který tam vůbec nebyl,“ vypráví řemeslník s úsměvem. A ukazuje další tkalcovské stavy, které v dílně přibyly během let praxe.
„Tomu malinkému říkám koťátko, vozím ho na trhy. I děti můžou zkoušet tkát, půjčím jim to a prohodí si člunek,“ upřesňuje Jan Souček své působení na trzích, kde nejenom prodává, ale také předvádí tkalcovské umění.
Tká pouze z přírodních materiálů, bavlny a lnu. Hotové látky pere v pračce a mandluje, aby následně držely tvar a nesrazily se. Ubrusy, batohy, tašky, čepice a další výrobky z nich pak už šije s ním spolupracující švadlena.
Přestože mezi kamarády má víc tkadlen než tkalců, stojí si za tím, že tkaní je práce i pro muže: „Některé stavy jsou opravdu velké a drobné ženy neobsáhnou jejich šířku, fyzicky je to docela náročné.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
