Někomu připomíná finštinu nebo čínštinu, říká patriot o mizejícím (západočeském) nářečí

Ještě před sto lety znělo na západě Čech, především na Chebsku, egerlandské nářečí běžně. Dnes jím mluví už jen pamětníci - většinou potomci původních rodáků, kteří se nemuseli po druhé světové válce vystěhovat do Německa.

„Někdo říká, že to je finština, čínština, někdo rakouština," směje se Richard Šulko, který tvoří se svým synem, hrajícím na citeru, Vojtěchem duo Målas (Malíři). Šulko zpívá egerlandsky, tedy nářečím blízkým hornobavorskému dialektu. A jako patrně jediný „Egerlanďák" v tomto nářečí ještě píše, třeba své povídky.

Naučil se ho hlavně od babičky, za kterou jezdíval na léto do Plachtína na Plzeňsku. „Víte, ono se říká, že jazyk spisovný pochází z hlavy a nářečí pochází ze srdíčka, takže v tom je ten rozdíl. Ta egerlanština je prostě součástí naší identity, stejně jako víra, kroje a tance," poznamenal Šulko, dlouholetý autor pořadu pro německou menšinu v Česku.

Patří také k organizátorům Česko - německé pouti ve Skokách na Karlovarsku a působí ve spolku Němců v Čechách. Jeho zpěv a povídání je slyšet i v dalším díle seriálu Českého rozhlasu Karlovy Vary Sudetské stopy. V úvodní ukázce se na něm podíleli také Libuše Ernestová, Lukáš Staněk a Hana Zubková.