Spojovník a jeho odlišení od pomlčky - Hranice slov IV.

V předchozím jazykovém koutku jsme ukončili naše povídání o spřežkách. Dnes si tedy budeme povídat o užití spojovníku a pomlčky. Ale mám tu ještě jeden dotaz posluchače, který by chtěl vědět, kdy tedy píšeme slova odděleně (vždy zvlášť). Kdy se o spřežku v žádném případě nejedná. V jazykovém koutku vítám dr. Zbyňka Holuba. Odpověděl byste na tu otázku, pane doktore? Rád, pane redaktore. Odděleně (zvlášť) píšeme zpodstatnělá přídavná jména, která jsou užívaná pouze či převážně s předložkou na a pojí se 4. pádem (na shledanou, na viděnou, na slyšenou, na rozloučenou, na odchodnou, na uvítanou, na zotavenou, na posilněnou, na pováženou, na uváženou, na rozmyšlenou, na vysvětlenou, na srozuměnou, na upřesněnou, na vybranou, popř. spojení /jako/ na zavolanou; také v předložkovém spojení na rozdíl je nutné psát obě slova samostatně. A teď už můžeme konečně přejít ke spojovníku. Jak jsem se tak díval do Pravidel českého pravopisu, zjistil jsem, že se dnes termíny spojovník a pomlčka dost důsledně oddělují. Je tomu tak? Ano, je. Už v zájmu edice publikací je nutné odlišovat krátkou vodorovnou čárku bez mezer, tedy spojovník (také nazývaný tiret nebo divis) od dlouhé vodorovné čárky, tedy od pomlčky (která je též typograficky označována jako pauza). V české písemné (nebo tiskařské) praxi lze spojovníkem propojit výrazy, které tvoří těsný významový celek (slovní kombinace, tedy zejména slova nebo slovní spojení). A jaký význam má potom užití pomlčky (mám na mysli: v porovnáním s užitím spojovníku)? Pomlčka odděluje části projevu (místo čárky ohraničující vsuvku a přístavek), vyjadřuje rozsah řeči nebo vyznačuje přestávku v řeči a může uvozovat přímou řeč. Může naznačovat vztah mezi oddělenými celky (malý muž – velká žena). Nahrazuje nulu při zápisu peněžních částek (Kniha stojí Kč 150,–); někdy nahrazuje spojovník (v případech zápisu víceslovných názvů správních oblastí: Praha 10 – Zahradní Město; Praha 6 – Ruzyně; při zápisu přerývané, skandované výslovnosti: Tem – po! Tem – po!/Tem-po! Tem-po!).