Splněný sen Martina Rubeše a jeho otce: Bronz z Paříže je pro celý český šerm

Po návratu z Paříže se čeští šermíři ocitli v záři reflektorů. Bronzová medaile je velkým úspěchem pro český šerm a přitahuje pozornost médií i veřejnosti. Pro Martina Rubeše je tato situace novou zkušeností. „Je to skvělé pro celý český šerm. Snažíme se vyjít všem vstříc a mluvit o šermu v tom nejlepším světle, které si zaslouží,“ říká Rubeš.

Na gratulace se snaží odpovídat všem, ale jak sám přiznal, úplně to nestíhá. „Chci se omluvit všem lidem, kterým jsem ještě neodpověděl. Pracuji na tom a snažím se odpovědět všem, kdykoliv mám chvilku času. Můj telefon mi pořád hoří,“ vzkázal v rozhovoru pro Český rozhlas s úsměvem medailista.

Kouzlo šermu a francouzská srdečnost

I když je šerm ve Francii velmi populární, v Česku se o něm příliš nemluvilo. Co tedy Martina Rubeše na tomto sportu tak přitahuje? „Pro mě je to především džentlmenství a pokora k soupeři, celé hale i rozhodčím. Před každým zápasem se zdravíme se soupeřem i rozhodčím, po zápase se většinou obejmeme a poděkujeme si. I když prohraji, řeknu, že to bylo super,“ popisuje Rubeš mladší.

Kordisté slaví bronz z olympijských her|foto:Albert Gea, Reuters

Jeho slova potvrzují i gesta Francouzů po prohraném boji o bronz: „Jak jsme šli dozadu do mixzóny dělat rozhovory, kluci tam seděli, brečeli, ale pak vstali, zatleskali nám všem a pogratulovali. Pak jsme tam kecali.“

Otec, Martin Rubeš starší, tuto vášeň sdílí. Právě on syna k tomuto sportu přivedl. „Šerm je životní styl. Snažíme se už od těch sedmi let děti v šermu vychovávat. Vím, že když u nás končí v tom věku 19, 20 let, tak opravdu z těch lidí děláme džentlmeny a lidi připravený na slušný život. Sport se promítá pak i do toho osobního života,“ vysvětluje.

Olympijský sen otce a trenéra

Pro oba Martiny Rubeše byla účast na olympiádě splněním snu. „Bylo to krásný, úžasný. Celou dobu, když jsme tam letěli, tak jsem říkal, že prožívám teda svůj sen. Co se týče toho pobytu tam, tak v té olympijské vesnici byla vynikající atmosféra. Když máte někde 10 nebo 13 tisíc sportovců, těch nejlepší z planety, na jednom místě, tak tato síla nemůže být špatná. A když jsme byli v té hale, tak už jsem si říkal, teď už jsme tady. Teď už tomu neutečeme, už se to prostě stane. Přál bych to každému trenérovi, aby si to zažil. A u mě to ještě bylo umocněné, že jsem to prožil se svým synem,“ popsal své dojmy Rubeš starší.

Šermíř Martin Rubeš s otcem a trenérem Martinem Rubešem starším|foto:Radim Jehlík, Český rozhlas

Úspěch syna vidí z několika perspektiv. „Já jsem na to koukal z nějakých tří rovin. Z roviny jako otce, že jsem syna přivedl ke sportu, což si myslím, že jsem udělal dobře. Teď už to můžu říct, a že jsme ho se ženou asi dobře vychovali. Pak na to koukám jako trenér. No a pak se na to koukám z té třetí roviny, jako z té společenské, že to co jsme dokázali je prostě úžasný a že jsme tady do Karlovarského kraje a České republiky přivezli medaili, která tady, víc než 100 let nebyla,“ dodává.

Nervy v zápase o bronz rozhodly

Před zápasem o bronz panovala nervozita, zejména mezi Francouzi, kteří byli považováni za favority. „Kluci z Francie v mých očích byli jasní favoriti, kteří měli olympiádu vyhrát, ale bohužel pro ně se to nepodařilo. A myslím si, že i jedna z těch příčin byli fanoušci. Fakt je hnali dopředu a očekávali přesně jen to nejlepší. Šla vidět na těch klukách větší a větší nervozita. Až to nezvládli. My jsme to s kluky zvládli a naopak toho využili,“ hodnotí bronzový medailista Martin Rubeš.

Pro Martina Rubeše a jeho otce byla olympiáda v Paříži nezapomenutelným zážitkem. Získaná bronzová medaile je nejen osobním úspěchem, ale i historickým momentem pro český šerm a inspirací pro budoucí generace sportovců.

Co všechno v olympijské vesnici zažili? A jak se bojuje proti soupeři, kterému nevidíte do tváře? I to uslyšíte v rozhovoru!