Snažím se lidem nastavovat zrcadlo společnosti, říká talentovaný fotograf František Konopa

František je 26letý fotograf a učitel fotografie ze Střední uměleckoprůmyslové školy v Karlových Varech. Při své tvorbě se zaměřuje především na emoce a každodenní reálné příběhy. První zkušenost s fotoaparátem měl zhruba v deseti letech, jeho rodiče z toho ale zřejmě moc nadšení nebyli.

„Moje první zkušenost byla taková, že po cestě z dovolené jsem si půjčil tátův foťák a omylem jsem formátoval kartu. Všechny fotky z dovolené byly pryč. Dostal jsem trochu po papuli. Já jsem se z toho poučil a řekl jsem si, že to musím nějak napravit. Ve 13 letech jsem začal tátovi brát ze skříně jeho Olympus. Začal jsem se zabývat každodenními okamžiky kolem nás a začal jsem fotit portréty holek, abych se jim zalíbil. Chytly mě ty portréty a začali mě bavit lidi a jejich emoce,“ popisuje svoje začátky.

Jeho cesta pokračovala na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Karlových Varech, kde nejprve studoval, dnes se tam vrací jako učitel. Ve svém volném čase se fotografii věnuje dál a jeho fotky mají opravdu emotivní náboj. Prostřednictvím nich sděluje příběhy a upozorňuje na problémy dnešní společnosti.

Inspiraci hledá ve skutečných případech

„Jeden z těch příběhů, který tvořím, je s dědou. Před třemi měsíci ho v bytě okradli, dá se říct, že to bylo přepadení. Je to hodně citlivé téma. Děda z toho skončil v nemocnici na JIPce, protože mu hodili i něco do pití. Bylo to hrozný. Zaznamenal jsem to potom i fotkami, abych varoval třeba společnost, že existují i takoví lidé. Pořád žijeme v nějaké bublině a máme pocit, že se nám nic nemůže stát, ale může to být opravdu rychlé.“

„Fotkami upozorňuji lidi, aby si na sebe dávali pozor. Celkově fotky oslovily i do budoucna další lidi, kteří by chtěli udělat kampaň na prevenci proti kriminalitě páchané na seniorech. Můj děda je strašně laskavý a milý člověk, je mu 86 let, ale je strašně naivní. Těmi fotkami bychom chtěli ty starší lidi varovat,“ doplnil Konopa.

Na fotkách ho nejvíc baví zachycení reality. „My lidi rádi vnímáme hezké příběhy, ale i ty špatné věci nás jako diváka nějakým způsobem přitahují. Snažím se lidem nastavovat zrcadlo společnosti, občas to není rozhodně příjemné, ale chci, aby lidi dokázali přemýšlet i nad těmi špatnými věcmi, protože v životě se neděje jen to, nebo tamto.“

Zdědil umělecký talent po někom z rodiny? Jaký vztah má k fotoaparátům v mobilních telefonech a má foťák stále u sebe? Jak srovnává své začátky a současnost? I to uslyšíte v záznamu rozhovoru!