Slova hrob a hřbitov mají odlišný původ

Slovo hrob patří k početné rodině slov s původními kořeny greb, grab nebo grib, kam patří i sloveso hrabati. Staročeské sloveso hřbieti znamenalo „být pohřben“, předponou pak v nové češtině vzniklo sloveso pohřbíti. Slovo hrob tedy původně označovalo místo, které bylo vyhrabané. V současnosti se hroby kopou hluboko do země. Ale v dávných dobách, ze kterých pochází pojmenování pohřebních úkonů, se zesnulí ukládali do mělčích jam těsně pod povrch. Takové místo bylo skutečně vyhrabané, a proto bylo spojení se slovesem hrabati plně adekvátní. Pohřebnictví se vyvinulo, ale stará pojmenování zůstala.

Slovo hřbitov má jiný původ. Je totiž přejaté z němčiny – z výrazu Friedhof, doslova "dvůr míru". Do staré češtiny proniklo v počeštěné podobě jako břítov. Dodnes se s touto starší podobou můžeme setkat v nářečích na Chodsku. Ale protože na břítově se pohřbívalo, přiblížilo se tohle slovo po zvukové stránce domácímu slovesu hřbíti ve významu "pochovávat", a tak vznikla dnešní podoba hřbitov, kterou chápeme jako místo, kde se pohřbívá.