Simona Stašová: S maminkou jsme si vyměnily role, můj největší přítel je jeviště

Jak se stalo, že jste patronkou?
Vyzvali mě, a je to velká čest, ale to už je několik let. Letos je to vlastně taková jakoby daleko větší pocta, protože jsem přijela se svojí maminkou. To je takový historický moment pro mě. Je to velká sláva.

Vaše maminka tady obdržela cenu Zlatá buřinka. Máte i vy ve svém portfoliu ceny od nejmenších?
A víte, že od nejmenších ne. Na tu si ještě musím počkat a ještě musím možná nějakou tu pohádku udělat.

Jakou roli pro vás hraje tvorba pro dětské diváky?
Když jsem byla mladší, tak jsem hrávala hodně čarodějnice. Já nevím, jak je to možný, jestli ten hlas, nebo vizáž, nebo čím jsem vlastně režiséry zaujala, aby mi dávali čarodějnice. Ale byly to vždycky takový roztomilý čarodějnice, nikdy nebyly zlý, byly komický. Takže bylo vždycky co hrát a bylo to krásný. Pak najednou jsem si řekla, že bylo už dost těch čarodějnic a že budu zase hrát něco dramatického. Ale když říkáte, že bych měla ještě něco udělat pro děti, tak možná že jo.

Čtěte také

Jiřina Bohdalová ke konci divadelní kariéry: Zanechala jsem tu něco, co se věky neudusí

A máte ráda pohádky? Ať už jako divák, nebo herečka?
Miluju pohádky tak jako všichni starší lidé. Starší lidé se vlastně vrací do dětství. Nejvíc jsem se dívala na pohádky samozřejmě se svými syny a vždycky se dívám na všechny pohádky na Vánoce. To mi nesmí ujít Byl jednou jeden král a Císařův pekař Pekařův císař – pan Werich, to se prostě už dopředu směju. A samozřejmě Tři oříšky pro Popelku s Pavlem Trávníčkem. To všechno běží u nás doma.

Vás diváci znají především z těch veselých a pak naopak těch vážných rolí. Je ale nějaká poloha, která vás láká?
My jsme si teď s mojí maminkou trochu vyměnily role. Moje maminka přestala hrát divadlo, protože je to pro ní náročný, a bude už jenom točit. Já jsem se rozhodla, že kamera není až takový můj přítel, největší přítel je jeviště. Takže jsme si vlastně vyměnily role a já teď už hraju jenom divadlo a dokud budu mít plno v hledišti, tak věřím tomu, že budu jezdit pořád a pořád po vlastech českých. Baví mě to hrozně.

Na co se děti nejčastěji ptají tady na dětském filmovém festivalu?
Nejvíc na mojí maminku, protože ta je s těmi dětmi spojena nejvíc. Vlastně se mě ptají, jestli mi moje maminka vyprávěla pohádky, když jsem byla malá. Tak já vždycky říkám, že ano, vyprávěla, ale především si pamatuju to, že vyprávěla pohádky mým synům. Vždycky strašně srandovní. Ony nebyly úplně tak, jako to napsala Božena Němcová, vždycky si k tomu máma něco přidala a ty moje děti se smáli jak houpací koně. Moje maminka je komik i doma jako babička.