S největším hlodavcem u nás se můžeme setkat v romantickém údolí na Žluticku i u Ohře

Dospělí jedinci bobra evropského dosahují délky 75 až 102 centimetrů a váhy 17 až 30 kilogramů. Bobr má velmi hustou tmavohnědou srst, která je díky výměškům řitních žláz prakticky voděodolná. Dalším přizpůsobením k životu ve vodě jsou blány mezi prsty na zadních končetinách a také schopnost uzavřít nozdry i ušní otvory před ponořením pod hladinu. Pod vodou bobr vydrží na jedno nadechnutí až 15 minut.

„V Čechách si ho můžeme splést s nutriemi, které se tady hojně vyskytují. Bobr má ale na rozdíl od nutrií ocas spláclý shora dolů, nutrie mají ocas delší a spláclý ze stran. V obličeji jsou ale obě zvířata téměř stejná,“ upozornil Jan Matějů.

Bobři obývají břehy vodních toků, kde si hloubí nory, které mají vždy vchod pod vodní hladinou. V nevhodném terénu vyztužují propadající se strop nory větvičkami zpevněnými hlínou. Když je hladina vody příliš vysoko, staví z větví a hlíny bobří hrady.

Jak je to s výskytem bobrů v Karlovarském kraji? „Můžeme je potkat téměř kdekoliv v našem kraji. Pokud bychom chtěli jít na jistotu, ideální jsou výlety kolem okolí Ohře. Především na Chebsku kolem Kynšperka nad Ohří a Nebanic jsou to tradiční lokality. Kdo by to měl k Ohři daleko, projít se podél říčky Střely ze Žlutic do Chyše je hrozně hezké. Stopy od bobrů jsou tam vidět téměř na každém kroku. Nejsou tam jen okousané stromy ale i hráze a hrady,“ doporučil.

Jak funguje bobří rodina? Kdy se bobři v Karlovarském kraji objevili poprvé? A jsou přírodě prospěšní? Nejen na tyto otázky odpovídal Jan Matějů, kurátor sbírek zoologie, botaniky a geologie z Muzea Karlovy Vary.