Problémem není kůrovec, ale Just

3. říjen 2003

Opakovaně, ale bez výraznějších výsledků, kritizují ochranáři přírody vedení Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Tedy paradoxně jiné, ovšem státem placené ochranáře přírody. O jednom z těch "amatérských" je i fejeton Jiřího Tomáše Blažka.

Byl jednou jeden brouček, který když jakž takž dospěl, byl rodiči poslán do světa za samostatnou obživou. Nebyl to pro něho problém, dostávat se pod kůru věcí, dostávat se pod kůru na dobré a šťavnaté lýko. K meritu věci. Nebyl to problém už proto, že kam se podíval, všude samá potrava. No, žrádlo!Jako by se tygr probudil ve výběhu se samými antilopami, jako by se kuna narodila v kurníku, tak to bylo. Monopřepych, monoobžerství. Ten brouk se jmenoval kůrovec a všude kam se na Šumavě podíval, samá monokůra monokultury smrkové kolem byla. Co, mono! Stereo, kvadrokultura samého kůrovcového žrádla s dolby efektem. Divte se primitivnímu tvoru, že jen popoletí a žere a žere, protože to tak má genetikou nařízeno. Genetikou a hladem taky. Žere, ale lidem se to nelíbí, přesto, že tam ty smrky, jako by i s broučím příborem, naservírovali, když napřed vykáceli buky a duby, které kůrovec nerad. Smrky rád, protož jsou měkké.

Byl jednou jeden publicista, který když jakž takž dospěl, byl rodiči poslán do světa za samostatnou obživou. Nebyl to pro něho problém, dostávat se pod kůru věcí, dostávat se pod kůru na dobré a šťavnaté lýko. K meritu věci. Nebyl to problém už proto, že kam se podíval, všude samá potrava. No, pro publicistu žrádlo! Ten publicista se jmenuje Vladimír Just. A všude kam se na Šumavě podíval, samá monokultura nečistot a korupce a krádeží stromů a porušování kmenových vyhlášek o kmenech.

Kůrovec

Máme málo tak schopných, důsledných, připravených, vzdělaných a také odvážných publicistů, jakým je Vladimír Just. Zastánce bezúhonnosti Vlasty Buriana i brouka kůrovce. Jenže v té lidské správě toho parku by nejraději byli, kdyby se i Vladimír Just proměnil dle receptu Franze Kafky v brouka. Nechodil by mezi lidi, neuměl by počítat ty pařezy po ukradených kmenech, nemohl by psát, ten Just, kdyby byl broukem. Ale ani jako člověk to nemá lehké. Číst po něm umí jen pár lidí a tak jeho pravdy tisknou jenom občas v Plzeňském deníku a v Literárních novinách. Ani na ministerstvech, která si i on z daní nevelkých honorářů platí, neumějí po něm číst, zdá se.

Kdyby se tak mezi politiky v kraji našel jeden jediný, který by veřejně podpořil snažení historika, kritika, publicisty a chalupáře Vladimíra Justa o zavedení pořádku v Národním parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, bylo by lépe na Šumavě i v celičkých Čechách. Jde o stejnou kvalitu vzduchu, totiž. Jde o zápach, který všichni cítí, ale nikdo nepojmenuje zdroj a příčinu. Zatím se Šumavou z brouků publicistů trvale zabývá pouze Vladimír Just a občas Radovan Holub. Při rozměru a dlouhodobosti šumavské kalamity je to žalostně malý počet. Zdá se tak, že největším problémem Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava není kůrovec lýkožrout, ale Just Vladimír.

cesta lesem
Spustit audio