Přírodní rezervace Borek u Velhartic je krásným kusem původního šumavského lesa

Borek je z minulosti protkaný i řadou štol po těžbě stříbra. Tím nejcennějším je ale zachovaná původní šumavská příroda. Přírodní rezervace Borek byla vyhlášena teprve nedávno, v roce 1991. Na ploše téměř čtyřiceti hektarů se tu v romantickém údolí říčky Ostružná a podhradí Velhartic rozprostírá původní les plný borovic.

Ty si jako svoje místo pro život vybraly ta nejméně přístupná místa – křivolaké skály. Postupným zvětráváním se tu vytvořily pro oko úžasné scenérie a skalní siluety. Skály jsou navíc na řadě míst kromě odvážných borovic pokryté nápadně žlutým lišejníkem.

Na okraji rezervace vede lesní cesta při říčce jménem Ostružná. Cestou tak určitě nepřehlédnete chatu Jana Wericha, který zdejší kraj miloval. Janu Werichovi je věnováno celé jedno zastavení včetně informační cedule. My ale jdeme dál.

Vodní mlýnky, kamenné moře a hlavně klid

Cesta lemuje přírodní rezervaci. Asi po kilometru podél skal dojdete k bezejmennému potůčku. Na něm v minulosti lidé vytvořili dřevěný žlab s vodními mlýnky. Jde o milé zpestření jinak nedotčené přírody.

Rezervací teče několik bezejmenných potůčků|foto: Pavel Halla

Vydáte-li se dál proti proudu potůčku, hlouběji do rezervace, dojdete až ke kamennému moři pod skalami. Skály samotné tvoří rula, ta se tu pravděpodobně nikdy netěžila. Přesto v rezervaci najdete stopy po dávné činnosti člověka. Na jednom místě dál proti proudu Ostružné je ve svahu zamřížovaný vstup do jedné z někdejších štol. V minulosti se totiž z útrob Borku těžilo stříbro.

A k Borku a nedalekému velhartickému hradu se váže i jedna pověst. Vypráví, že z hradu vedla pod zemí skrz Borek dlouhá chodba až na zámek v Horním Staňkově. Dnes už se tu naštěstí stříbro netěží.

Nevládne tu tedy člověk, ale příroda. Až budete plánovat výlet na hrad Velhartice nedaleko Klatov v Plzeňském kraji, nezapomeňte se podívat i sem, do přírodní rezervace Borek. Do míst, která právem miloval nejen Jan Werich.