Prášek na a prášek proti

V dnešním jazykovém koutku se zaměříme na nepatrné významové rozdíly u vazeb. Na rozdíly, o kterých nás možná ani nenapadne přemýšlet.

Nedávno se jeden z posluchačů jazykového koutku pozastavoval nad vazbou prášek na bolení hlavy. Posluchači se takové spojení zdálo nesprávné a namítal, že člověk přece nebere prášky proto, aby si způsobil bolest hlavy, ale aby ho hlava nebolela. Nemělo by se tedy správně říci prášky proti bolení hlavy namísto prášky na bolení hlavy? Musíme dát posluchači zapravdu v tom, že řekneme-li prášky proti bolení hlavy, je vyjádření zcela přesné, nelze ho pochopit jinak, než že hodláme proti bolesti zakročit. Zároveň ale musíme přiznat, že užití předložky na není vyloženě chybné. Předložka na totiž může vyjadřovat účel nebo prostředek v poměrně širokém smyslu, např. boty na doma, klíč na velké šrouby, továrna na boty apod. Ne vždy je ale náhrada předložkou proti možná, máme na mysli např. prášky na spaní, které skutečně mají spánek přivolávat. Ne úplně jednoznačné jsou i případy typu prášky na tlak, kde nevíme, jak mají na krevní tlak působit, či ho mají zvýšit nebo naopak snížit, tady jednoznačnosti pomůže jedině přesnější formulace jako prášek na snížení/zvýšení krevního tlaku.

Dalo by se říct, že čím „spisovnější“ jazyk používáme, tím přesnější by měla být naše formulace?

Ano, do značné míry to platí. Přesnost a jednoznačnost formulace může dané vyjádření rozlišit i stylově, v přísně spisovných projevech si většinou klademe vyšší nároky na jasnou významovou stavbu projevu. Tak např. větu Petr chtěl uvařit čaj můžeme chápat dvěma způsoby. Buď se jí chcete říci, že Petr měl v úmyslu uvařit čaj, nebo může znamenat, že Petr chtěl, aby mu někdo jiný uvařil čaj. Jen v prvním smyslu jde však o vyjádření stylově neutrální, tedy i do přísně spisovných projevů patří věta Petr chtěl uvařit čaj ve významu „hodlal uvařit“. Jestliže ale Petr chtěl čaj po někom jiném, je to vyjádření hovorové.

Kde by se mohli naši posluchači o podobných významových rozdílech poučit?

Musíme bohužel říci, že o významových rozdílech, které pozorujeme ve skladbě věty a které mají vliv na její stylové hodnocení nebo hodnocení z hlediska vhodnosti se běžný uživatel češtiny může poučit pouze v příručkách, které se mu nebudou příliš snadno číst. Hodnocení a výklad podobných konstrukcí je totiž roztroušen v různých příručkách o skladbě češtiny. Souhrnné poučení není nikde shromážděno na jednom místě a nějak přehledně uspořádáno tak, aby výklad byl přístupný i běžnému uživateli. Nezbývá tedy než se při pochybnostech v podobných případech obrátit na odborníky.