Práce s dětmi je nejkrásnější na světě, říká zakladatel pionýrské skupiny

Snad každý z nás byl v dětství na letním táboře. Pro děti je to zážitek na celý život. Na druhé straně ale jsou ti, kteří tábory s odhodláním připravují. Pavel Hubert už organizuje dětské tábory přes padesát let a v Rokycanech založil pionýrskou skupinu Divoká Orlice. „Sám jsem jako dítě na tábory jezdil, ale paradoxně se mi na nich moc nelíbilo. Každou noc jsem utíkal do stanu za svým starším bratrem, protože jsem se bál. Později jsem si zvykl, ale zase mě posílali předčasně domů, protože jsem hodně zlobil,“ prozrazuje s úsměvem.

Když se Pavel Hubert vrátil z vojny, scházela mu parta kamarádů, na kterou byl zvyklý z dětství. Seznámil se s dívkou pracující v pionýrské skupině v Plzni na Jižním Předměstí. Ta mu nabídla, aby se do skupiny přidal. Sama po chvíli odešla, ale Pavel Hubert se od roku 1970 věnuje stejné činnosti dodnes.

Na začátku s dětmi jezdil jen na vodácké tábory – odsud také vzešel název rokycanské pionýrské skupiny Divoká Orlice. Teď už je zaměření Pavla Huberta mnohem širší a v portfoliu má desítku různě zaměřených táborových aktivit. „Pracovat s dětmi je to nejkrásnější, co může na světě být. Děti jsou upřímné, mají ze všeho radost a v jejich očích se odráží, jak jsou šťastné, veselé, spokojené… To se nedá ničím nahradit. Přál bych si, abych mezi dětmi mohl být do poslední chvíle,“ uzavírá.