Pozdravy „Mějte hezký den“ a „Hezký den“ se v češtině zabydlují. Do kultivovaného a psaného projevu ale nepatří

30. březen 2010

„Mějte hezký den“ slýcháme  někdy i z médií. Pozdrav k nám pronikl z angličtiny, ale nejen proto vadí češtinářům. Dokonce ani milé rozloučení „Hezký den“ se nehodí vždy a všude. Poslechněte si, co o tom říká Martin Prošek z Ústavu pro jazyk český.

Pozdrav „Mějte hezký den“ nepochybně vznikl pod vlivem angličtiny a v češtině se sice zabydluje, slýcháme ho dokonce i z různých médií, ale stále se nám na něm nepozdává rozkazovací způsob slovesa mít, který je nám v tomto užití cizí.

Ne že by se užít vůbec nedal, užívá se, avšak ve zcela jiných kontextech, např. v ustálených obratech jako mějme na paměti nebo v expresivních větách typu tak si mějte tu svou republiku či v instrukcích: pro přípravu pokrmu mějte v lednici připravený vychlazený šálek mléka.

Pozdravy v češtině si spíše vysvětlujeme jako vypuštění jiného slovesa než slovesa mít, nejčastěji slovesa přát. Pozdravy jako dobrý den, dobrou noc, dobrou chuť atd. chápeme jako spojení s vypuštěním slovesa přeju, přejeme atd. dobrý den nebo dobrou noc.

A co samotné „Hezký den“?

Pozdrav „Hezký den“ nevzbuzuje tak vášnivé emoce jako „Mějte hezký den“. Zajímavá je jiná skutečnost: posledních několik let totiž oba pozdravy svědčí o určité proměně v chápání zdvořilosti.

„Všimněte si, že např. i ve víceméně oficiálních telefonických hovorech někdy cítíme, že samotné ‚Na shledanou‘ je příliš strohé,“ vysvětluje jazykovědec Martin Prošek z Ústavu pro jazyk český.

„Typickým příkladem jsou hovory v jazykové poradně. Za poslední roky citelně vzrostl počet těch, kteří v rozloučení na závěr hovoru přidávají k ‚Na shledanou‘ právě i zmíněné ‚hezký den‘, nebo dokonce nvystačí právě jen s rozloučením ‚hezký den‘,“ přidává Prošek zkušenost z vlastní praxe.

Pozor na psaný projev

Takové rozloučení v telefonickém hovoru určitě nelze považovat za nezdvořilé, dokonce bychom ho mohli označit za osobnější. O něco méně vhodné je ale např. v oficiálním e-mailu, nebo dokonce v oficiálním dopisu, tam se vysloveně nehodí.

Zdá se, že pozdrav hezký den je do značné míry spjat právě s komunikací mluvenou nebo s takovou komunikací, která má k mluvenosti blízko. Typickým příkladem jsou např. stránky dotazů na internetu nebo různá internetová fóra – uživatel tam napíše svůj příspěvek a často ho zakončí právě oním hezký den.

„Popularita hezkého dne v tomto typu komunikace je také snad dána tím, že si uvědomujeme, že náš příspěvek je respondentům okamžitě dostupný – přečtou si ho bezprostředně po uveřejnění, vyvolá to v nich nějakou reakci a čas běží dál. Prostě u něj počítáme s určitou časovou dynamikou,“ míní Martin Prošek.

autor: Martin Prošek
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?