Po hysterektomii už zase hraju volejbal. Příběh paní Štěpánky o překvapivě rychlém návratu do aktivního života po lékařském zákroku
Paní Štěpánka měla cestu k odstranění dělohy poměrně dlouhou, nejprve absolvovala léčbu myomů v děloze farmaky. Potom došlo i na jejich chirurgické odstranění, ale ani to její zdravotní problémy nevyřešilo, dokonce po jedné sportovní aktivitě zkolabovala. Nakonec podstoupila laparoskopické odstranění dělohy, tedy laparoskopickou hysterektomii s ponecháním vaječníků.
“Paní Štěpánka za mnou přišla s tzv. symptomatickou děložní myomatozóu, to znamená, že myomy a zvětšená děloha jí činily nemalé klinické obtíže,“ vysvětluje profesor Michal Mára.
Hysterektomie neboli odstranění dělohy může pomoci takové obtíže rychle vyřešit, ale ženy se jí stále bojí. Mají k tomu důvod? „Lze je rozdělit do dvou skupin. Jedna se celkem logicky bojí samotné operace. Pro ně máme uklidňující zprávu, že ve většině případů v dnešní době se tento výkon dá provést tzv. mini invazivně. Čili je to operace, která není typicky spojená s nějakou ukrutnou bolestí. Druhá skupina žen nerozlišuje přesně mezi dělohou a vaječníky, tudíž má strach ze ztráty hormonů a obavy z klimaktéria, což ale není s dělohou samotnou spojené,“ dodává profesor Mára.
Paní Štěpánka hysterektomii úspěšně podstoupila, raduje se z návratu do aktivního života a stále se cítí jako žena. „Myslím si, že jsem dokonalá žena, když to řeknu takhle sebevědomě a mé rozhodnutí zákrok podstoupit, bylo více než správné.“
V jakých případech se doporučuje hysterektomie, jaké jsou způsoby jejího provedení včetně těch nejmodernějších – robotických a na jaké kliniky se obrátit? Nejen to si můžete poslechnout v záznamu dalšího skutečného příběhu moderní medicíny.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
