Od společného státu ke společné Evropě
Byl to zvláštní Silvestr, ten před deseti lety. O půlnoci jsme se neloučili pouze se starým rokem, ale také se starou Československou republikou. Před deseti lety se naše vlast vrátila do historické podoby zemí Koruny české a my i Slováci se vydali vlastní cestou. Bylo to dobře, nebo špatně? Otázku si v úvodu komentáře klade Lubomír Stejskal.
Je to otázka, které se čas od času nevyhneme - a tím méně v těchto dnech, při výroční vzpomínce na odluku, která byla sice pro okolní svět příkladná, ale pro přesvědčené federalisty na obou stranách řeky Moravy přesto bolestná. A byli to paradoxně především stoupenci zachování společného státu, díky nimž proběhlo rozdělení pokojně, protože oni jakožto moudřejší ustoupili a bez odporu snášeli počínání těch ústavních činitelů, kteří nejenže se občanů nedotázali na názor, ale navíc tvrdili, že rozpadem republiky se vlastně nic nemění. Byla to samozřejmě průhledná lež jako věž, protože - podle zásad zdravého rozumu - kdyby měli pravdu, nemusela se federace parcelovat.
Ale zpět k původní otázce: Mělo se Československo rozdělit? Po deseti letech je stejně nesnadná jako ptát se, zda se staré Rakousko mělo po první světové válce rozpadnout, anebo demokraticky reformovat. Dnes nahlížíme na mnohé věci a děje jinak než v době, kdy probíhaly. S odstupem jedné dekády lze snad odpovědět, že česko-slovenský federální rozvod jako takový nakonec v pořádku byl. Ovšem s dovětkem - když už to jinak nešlo, což tak jako tak nelze zpětně doložit.
Proto se raději, na počátku druhého desetiletí samostatné existence České a Slovenské republiky, podívejme do budoucnosti. Ta je totiž pro oba národy významnější než uplynulá dekáda. Svého naplnění se dočká vize jistého slovenského politika, který svého času hovořil o jejich a naší vlastní hvězdičce a stoličce ve společné Evropě. Tehdy se tomu mnozí posmívali a dnes, po kodaňském summitu EU, je to realita. Tedy přesněji - bude to realita, pokud se pro ni občané obou zemí vysloví v referendu.
Domnívám se, a snad to nezvyzní příliš neskromně, že na prahu nového roku není důležitějšího přání než to, abychom my i Slováci našli k tomuto kroku dostatek odvahy, moudrosti a dobré vůle.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
