Obchvat jako historie

Dálniční obchvat kolem města už přes všechny ohňostroje a přítomnost nejvyšších politiků není tématem, který by občany Plzeňska nějak vnitřně vzrušil. Tato síla náhlého fenoménu je už vyčpělá a přes všechnu dnešní slávu je oslavenec všedností. Vnitřně už lidé z Plzeňska velmi pravděpodobně cítí pouze úlevu, že je po všem.

Zahájeno bylo něco, co je nutným zlem. Neobejdeme-li se bez automobilové dopravy, je ji třeba v místech, kde lidem abnormálně škodí, urychleně řešit a s co nejmenšími možnými náklady zařídit, aby škody na zdraví lidí byly co nejmenší. Plzeňský obchvat je velkolepou konstrukcí a průkazem lidského inženýrství, ale stejně tak je i součástí inženýrské sítě lidského pokrytectví. Astmatikům akutně postiženým ovšem filosofování o možnostech a alternativách dráhy nové cesty příliš nepomůže. Lidé z Plzně i odjinud ztratili roky času přímo a stovky let v součtu všech hodin čekání v zácpách a v čekárnách u lékaře. Neobejdeme-li se bez automobilů, měli jsme na to, abychom plzeňský problém, byť ne ideálně, vyřešili už před mnoha lety. Tento obchvat je otevírán o mnoho let později, než otevřen měl být. Je smutné, pokládáme-li tento akt za vítězství; může se to tak jevit těm, kteří do prosazení jeho stavby v této podobě vložili roky úsilí a tak mají důvod k radosti. Ovšem pro všechny už bude jednou provždy debaklem. Politickým hlavně. Už v čase přestřižení pásky bude obchvat historií, připomínanou jako monument nedohody lidí, dýchajících jeden vzduch v jednom společenství. Při důkladném pročítání všech soudů, zpráv a komentářů z minulých let se mi vskutku nezdá, že bychom měli příliš dobrých důvodů k oslavám. Každé přenošené dítě totiž navíc vyvolává oprávněné obavy o vývoj toho dalšího.

kamión, dálnice