O vodě, městu, zeleni a lidech…

Přehřátá, suchá, prašná, taková jsou naše města… Jak to?

Drtivá plocha měst jsou dnes nepropustné povrchy – komunikace, střechy, parkoviště, překladiště, haly, odstavné plochy… Extrémně horkých dnů přibývá a takováto skladba povrchů vedro násobí. Povrchy se rozpalují a sálají ještě dlouho v noci. Město se přehřívá…

Když už konečně zaprší, všechna voda steče do kanálů a bez užitku anebo i se škodami odtéká pryč z města. Město se dál přehřívá. Vzduch je horký, suchý a tak i prašný – špatně se v něm dýchá, žije. Pocitová teplota je pak mnohem vyšší než ta hlášená v předpovědích počasí. Za takových dnů srdečních příhod a dalších zdravotních komplikací přibývá, počet úmrtí roste.

A jaké je řešení?

Nejefektivnější řešení bývají ta nejpřirozenější… Každý to zná, že ve stínu stromu je lépe než pod slunečníkem. Že na trávě je lépe než na dlažbě. Tedy zeleň. A to zeleň, která má dostatek vláhy. Drahocenné vláhy, která nám mizí v kanálech. Jedině pak zeleň neživoří, ale v plné síle vodu přirozeně odpařuje a tím své okolí zvlhčuje – ochlazuje, a tak se i snižuje prašnost. Proto je zapotřebí vhodně navrženou zeleň do plochy měst postupně vracet. A stávající v něm udržet.

Takže - zeleno-modrá infrastruktura?

Ano – to je to ideální řešení. „Zelené“ rostliny a „modrá“ voda = přirozené prostředí, přirozené procesy. Přirozený = příjemný život. A proto je zapotřebí maximum srážkové vody ve městech zadržet a maximum tohoto množství skrze vegetaci odpařit. Proces tisíckrát jednodušší, efektivnější a levnější, než jakákoli „hightech“ klimatizace. Proces přirozený…

Jak začít a má to vůbec ještě smysl?

Zapojit selský rozum, dát si dohromady onu zelenou a modrou a začít jednat. I když se tento problém nevyřeší hned, každý dílek z městské mozaiky, který se stane „zelenomodrým“, pomůže. Každá kapka, která neodteče kanalizací, ale skrze zeleň se odpaří, má smysl. Nám všem se bude ve městech žít lépe.

Ale jak zeleň do města zakomponovat?

V zásadě platí, že každá dobře zvolená a vysazená zeleň pomůže. Ve městech je ale problémem, že místa pro zeleň mnoho není. Ovšem jen na první pohled – i tady je totiž cesta. Ozelenění střech a fasád je mnoha směry výhodný, funkční a také velmi esteticky atraktivní kompromis. A když je zelená střecha přístupná – s křesílky, grilem? Je to radost. A ani s velkými stromy nemusí být problém. Tam, kde není prostor pro přirozené vsakování, mohou posloužit závlahové systémy, využívající právě srážkovou vodu. A máme tu opět onu zeleno-modrou infrastrukturu.

Různé nádrže a jezírka jsou také řešením?

Určitě. Takovým pěkným řešením např. je, když je voda ze střech sváděna do velké nádrže a pak používána k zálivce zahrad a parků, kdy se ve výsledku opět odpaří skrze vegetaci. Přívalový déšť potom nemusí být přítěží, ale blahodárnou dodávkou vody zadarmo, protože mnohdy a mnohde se k zálivce používá pitná, tj. drahá a současně k zálivce méně vhodná voda. A co se do nádrže nevejde, odtéká do kanalizace. To je u větších objektů. Sud pod okapem u domku – jednoduché, účinné.

Skvělá jsou také okrasná jezírka napájená vodou z dešťů a tajícího sněhu i praktické zasakovací průlehy na vodu, která stéká z chodníků a dalších zpevněných povrchů. Ale i taková otevřená požární nádrž prokáže svoji službu odparem z vodní hladiny.

Déšť je pro náš život přirozený stejně tak jako slunce. Je potřebný. A přestože se to nezdá, ve velkém městě o to víc. Odvádět ho do kanalizace tam, kde nám může posloužit, je jako doma otočit kohoutkem a vodu nechat téct do odpadu. Klimatické extrémy se stupňují, mikroklima měst zhoršuje. Cestou, jak tyto dopady zmírnit a v městech tak život zpříjemnit, je přiblížit se přirozenému stavu volné krajiny. Tedy uplatnit co nejvíce povrchů, kde se voda může vsakovat, a co nejvíce zeleně, která tuto vodu může čerpat. Za těchto podmínek může takový vzrostlý strom odpařit až 150 až 300 l vody za den. To vede v době veder k ochlazení i snížení prašnosti. Navíc takové město je pak přece i mnohem krásnější. Nebylo by to lepší, než čistou vodu nechat odtéct kanálem?