O času ( lidského života )
Tento týden už nás čekají vánoční svátky. Proto i pravidelní přispěvatelé se nad nimi zamýšlejí. Autorem následujícího příspěvku o čase je Svatopluk Holec.
Od nepaměti lidé vědí, že někdy touhle dobou dochází k slunovratu. Z judaismu vzniklé křesťanství to symbolicky vyjádřilo zrozením božského dítěte. Ať tak či tak - dochází k "novému času" v tom smyslu, že následující půlrok bude dne stále přibývat.
ČAS. Řekni mi mámo jak vypadá čas - ptá se ve známé písni paní Hana Hegerová. Myslím si, že to vím - dokud se mne nikdo neptá - uvádí dávno před tím křesťanský filosof Augustinus Aurelius.
Každý žijeme totiž svůj život minimálně ve dvou časech. Ten první měříme třeba na hodinkách. Každá hodina je v něm stejná jako kterákoli jiná, měřit můžeme naprosto přesně a pokud nám chronometr vypoví službu můžeme třeba přijít pozdě nebo naopak brzo na vlak, do práce či na schůzku. Ostatně může to být i jednodušší. Najdete si v televizi 50 minutový pořad, který vás zajímá. Začíná v 8 večer. Jenomže: do 20,09 jdou reklamy , pořad je jimi
ještě nejmíň dvakrát proložen ( dalších celkem 8 - 9 minut ) a nakonec, aby to vyšlo na těch 50 minut další várka reklam,které vás většinou ale vůbec nezajímají. Škoda takového času.
Je ale ještě jiný čas - čas našeho prožitku. Ten je nestejnorodý. Jinak ubíhá když se něčím intenzivně zabýváme - tam nám většinou nestačí, občas nestíháme. A jinak se táhne když náhodou zrovna nemáme co dělat , když lelkujeme. I tenhle čas se musíme učit. Rodiče dobře vědí jak malé dítě plně zaměstnané hrou nedovede pochopit, že je čas se najíst.
Ale právě tenhle čas, jak ví lidstvo už dávno, je náš! Především na jednom každém z nás záleží čím ho naplníme - a to dokonce i bez ohledu na politický režim. Může to být něco, co nám přinese užitek, můžeme se ale také jednoduše nudit. Starším z nás se zase - oprávněně - zdá, jakoby čas utíkal stále rychleji. Proč oprávněně? Proto, že nových situací bývá stále méně. I v tom je rozdíl mezi časem dětství, dospívání, dospělosti a stárnutí.
Ve vánočně - novoroční době si mnozí ukládáme nějaké závazky - tohle už nikdy, tohle každý den. Většinou je nesplníme - a nic si z toho nedělejme. Ale trochu bilancovat snad se přeci jenom hodí. Zkusme si říci - jen tak pro sebe: tohle se mi v životě případně podařilo, tohle bych ještě chtěl dosáhnout - a tohle, to už se mi asi nepodaří. Nikdo v životě nedosáhne všeho, co kdy chtěl i kdyby žil třista let. No a co? Přece z toho nebudeme doživotně smutnit. Přes to všechno ale pořád platí staré římské: Carpe diem - važ si dne ! Važ si dne každého - už proto, že nikdy nevíš kolik ti jich ještě zbývá ať je ti deset nebo devadesát let. Zkus v něm být něčím platným - sobě, blízkým, neznámým. Ať si večer před usnutím můžeš říci, že tu nejsi nadarmo.
On ale všechen ten čas zase není jen na práci. Je třeba také čas odpočinku. Vánočně - novoroční období je takovou dobou par excellence - tedy až se to všechno sežene, připraví a napeče a to je zase mnohem namáhavější nežli běžný provoz domácnosti. Staré úsloví dokonce - s prominutím - tvrdilo: "Blbej jak vánoce"! Mohu-li radit, neopřehánějte to příliš. I odpočívat se má umět.
Takže: pěkné a klidné vánoce, veselého Silvestra a mnoho sil do Nového roku !
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
