Červený sál v Císařských lázních stojí na šesti nohách a slouží orchestru i filmu
Uprostřed budovy Císařských lázní v Karlových Varech najdete moderní koncertní sál, který stojí na šesti nohách jako krab a může se pochlubit druhou nejdelší oponou v Evropě. Multifunkční prostor je dnes domovskou scénou Karlovarského symfonického orchestru a patří k nejzajímavějším technickým řešením svého druhu u nás.
Moderní sál vyrostl uprostřed památkově chráněné budovy, aniž by se její konstrukce v jediném místě dotkl. Vznikl v prostoru někdejší vnitřní dvorany, která původně sloužila jako strojovna s rašelinovým dopravníkem. Z původní technické části zůstalo jen několik litinových sloupů.
„Krab je to kvůli tomu, že ten sál stojí na šesti nožičkách," vysvětlila ředitelka Císařských lázní Kateřina Adámková.
Ocelovou konstrukci navrhl architekt Hájek. Kvůli přísné památkové ochraně musela být zastřešená část samonosná, stojí proto na 6 mohutných ocelových nohách a historických stěn se vůbec nedotýká. Návštěvníci se mohou projít i pod samotným sálem a teprve poté vystoupat nahoru do hlediště.
Proměnlivý prostor pro hudbu, divadlo i kino
Červený sál je multifunkční. Slouží koncertům, divadelním a filmovým představením i vzdělávacím programům pro děti. Kapacita se podle zvoleného uspořádání pohybuje mezi 270 až 300 místy.
Posouvat se dá hlediště i jeviště, celé pódium je možné vysunout až do zadní části prostoru. „Ve chvíli, kdy se setmí, natáhne se plátno a sál funguje jako kino," doplnila Adámková.
Výjimečná je také opona, která patří k největším v Evropě a při koncertech pomáhá zajistit správnou akustiku. Během zhruba 3,5 minuty dokáže kompletně zastínit vysoká okna bývalých koupelen. O výsledný zvuk se stará promyšlený akustický systém, který umožňuje prostor přizpůsobit konkrétnímu typu představení.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
