Neříkej, co ses učil, řekni co umíš!

1. červenec 2008

A je tu další fejeton ze seriálu, ve kterém nás Jindra Klímová přesvědčuje, jak moudrá jsou stará přísloví z celého světa. Tentokrát jedno české k zamyšlení: Neříkej, co ses učil, řekni co umíš!

Tak už jsou tu zase prázdniny. Léto nabízí svou náruč a úprk od starostí a povinností k odpočinku a pohodě dá ještě pár dnů pořádně zabrat provozu na silnicích. Tím pádem i řidičům a všem, kdo se někam přemísťují. Konec června přináší kromě bouřek a přívalových dešťů také školní vysvědčení. V pohodě, kde je očekávané. S hromobitím, když přinese překvapení.

V pátek se svěřila jedna z našich divadelních hvězd Radiožurnálu, že syn, student průmyslovky, nejprve poslal mobilem zprávu: "Bojím se jít domů...", a pak po domluvě přinesl přece jen k nahlédnutí vysvědčení. Bylo na něm osm čtyřek a dvojka z mravů. Staré české přísloví sice říká, že "ne každému dřevu dostane se býti fládrem", ale utěšovat se tím, asi není to nejlepší. To už říkal pan Rousseau, že vychovávání není nic jiného než navykání. Navykání na povinnost. Ale tahle maminka byla svědkem, že se syn učí i ráno...? Nic nového pod sluncem, na tohle mají přísloví Vietnamci. Ti říkají, že "nadaný člověk se učí tři roky, hlupákovi stačí ráno". Z toho lze snadno pochopit, že nejhorší je, když člověk s inteligencí a dokonce s nadáním - lajdačí. Lajdačení nepadá z nebe, to se táhne jako smrad. A přehlédne-li to rodina, někde je chyba. Můj oblíbený spisovatel Jiří Žáček má k tomu všeříkající verš. "Dospěla-li lenost k mozku, už je pozdě na rákosku..."

maturita

Paní ministryni Džamile Stehlíkové by to asi neznělo moc libě, ale životní zkušenosti jsou nevyvratitelné. Škola v takových případech nemá možnost než bránit se podle přísloví: "Škola bez kázně, mlýn bez vody."

To naši poslanci jsou opravdu vzorkem společnosti. Tak jako mnoha rodičům stačilo pár výchovných řečí nad vysvědčením, oni také - když předtím promarnili hodiny a hodiny, v nichž měli jednat, si poslední zasedání před prázdninami prodloužili na čtrnáct hodin, a přitom schválili téměř dvacítku nových zákonů. V tom únavném shonu je opět zpitvořili svou lidovou tvořivostí. Ale s báječnou představou - už aby byly ty prázdniny!

Student

Ze všech krajů se sbíhaly zprávy o slavnostním ukončení školního roku, jenomže první perličky byly i zarážející. Záchranky na řadě míst sbíraly po ulicích a parcích opilé a nebo nafetované děti. Podle mluvčí pražské záchranky Jiřiny Ernestové to byli čtyři chlapci a tři dívky, mluvčí Lukáš Hurta z karlovarské záchranky zaznamenal výjezd do Bochova pro třináctiletého školáka, a rekord udělal ten den dvanáctiletý kluk v Příbrami. Vidíte, a mezitím nový ministr školství Ondřej Liška, který žádnou dovolenou v dohledné době mít nebude, vymýšlí reformu našeho školství, od základních, středních, odborných, a vyšších škol až po školy vysoké. Chce přehlednější způsob hodnocení absolventů s nově koncipovanými státními maturitami, chce rozšíření nabídky vzdělávání a zpracovává také plány na lepší možnosti dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Vymýšlí - kdo by měl sáhnout do peněženky. Tak není divu, že chválí 22 škol, které společně usilují, aby kromě peněz, které na školství vydává stát, získaly dobrými projekty i prostředky z fondů Evropské unie. Jde o obrovskou sumu. Do roku 2013 by to mělo být na vzdělání 2,1 miliardy eur a na výzkum a inovace dokonce 2,4 miliardy eur. To už by mělo být někde vidět. Co je svět světem, hloupost se šíří sama, jen vědomosti si musíme předávat. Je to pracné, složité a ne na každém to lze uplatnit. Traduje se, že: "Těžko z kamene olej vytlačiti." Ale přesto nezapomeňte svým dětem jen tak mimochodem i o prázdninách připomenout, že každý z nás dostane v životě otázku slovy jednoho českého přísloví: "Neříkej, co ses učil, řekni co umíš!"

autor: Jindra Klímová
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.