Naše teta Agáta

Šedesátá léta byla dobou, kdy kapely vznikaly a zanikaly v podstatě přes noc a nikdo netušil, s kým bude hrát zítra. Jen jedna jediná kapela, která tehdy vznikla, hraje dodnes. Jmenuje se Olympic.

Psal se rok 1971, když ze skupiny Olympic odešel bubeník Jan Antonín Pacák, který dal přednost výtvarné profesi a protože ani s baskytaristou nebyla spokojenost, nastoupili do Olympicu baskytarista Jiří Korn a bubeník Petr Hejduk. Oba skládali a zpívali. Jiří Korn si například do skupiny přinesl vítěznou píseň festivalu Intertalent Yvetta a lídr Olympicu Petr Janda na ni odpověděl písní Agáta.

Olympic se tenkrát nacházel na křižovatce. Skončila idylická šedesátá léta, rok 1968 zamíchal kartami a i když Olympicu vyšla dlouhohrající deska s názvem Jedeme, jedeme, zásadní změny v sestavě a neujasněná dramaturgie vyústily v postupný pokles zájmu publika o tzv. nový Olympic. Bigbeat minulé dekády už mladé nepřitahoval. Olympic sice už byl jeho legendou, ale vývoj šel dál. A tak jakoby ještě v duchu šedesátých let natočili v roce 1971 právě Agátu s textem Michaela Prostějovského. Píseň vyšla i v němčině. Olympic k této písni tehdy natočil i černobílý hudební klip, v jehož úvodu se objeví nápis „Písnička pro ředitele a jeho nejbližší“. V roce 2019 se dostala i na album „Nejoblíbenější české písničky pro veselé děti a jejich rodiče a pro dobrou náladu“ a to svědčí i po tolika letech o její oblibě.

autor: Jaroslav Kopejtko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.