Na břehu Blažejského rybníka stojí působivé torzo kostela. Kdysi tam byla vesnice

Barokní poutní kostel svatého Blažeje nechal v první polovině 18. století postavit tepelský opat Raimund III. Ale pěkně popořádku. Místo má mnohem zajímavější historii. Dnes byste na břehu Blažejovského rybníka určitě nepoznali, že stojíte u středověké vesničky jménem Janov.

Ta padla za oběť husitským tažením. Na jejích troskách nechal opat napustit rybník, který je tu dodnes. A na základech gotického kostelíka, o němž je první písemná zmínka už v roce 1320, vyrostl obří poutní kostel. Ještě do konce druhé světové války se tu konaly pravidelné poutě, i čtyřikrát do roka. Dnes by se asi opat divil, kdyby viděl, co zbylo z jeho velikého díla.

Po válce zájem o vše svaté povinně upadal a kostel začal přirozeně chátrat. Dílo zkázy dokončil blesk v červnu roku 1957, kvůli jehož zásahu kostel vyhořel. Jeho zbytky pak chátraly další dlouhá desetiletí. Až v roce 2007 se kulturní památky v žalostném stavu ujalo občanské sdružení Cesta z města.

Atmosféru doplňuje kamenná křížová cesta

V rámci projektu Vojtěcha Soukupa na záchranu zaniklých kostelů se podařilo ruiny vyčistit, obvodové zdivo zakonzervovat a zabránit další degradaci stavby. A nejen to. V okolí kostela byly rozmístěny kamenné monolity symbolizující křížovou cestu. V hlavní lodi kostela pak jakoby postávají věřící, znázornění dřevěnými trámy.

Klidná vodní hladina, zachráněná kulturní památka i sochy kolem ukazují překotný vývoj lidstva a příležitost zastavit se na chvíli v dnešní uspěchané době a přemýšlet o životě. Výhodou místa je, že sem moc turistů nepřijde.

Spočinout můžete třeba ve stínu asi dvousetleté lípy, dnes památného stromu, který jako němý svědek stále krásně roste hned vedle hlavního vchodu do kostela. Dokresluje klidnou atmosféru místa, které vždycky spojovalo živé s neživým. Ke kulturní památce Kostel svatého Blažeje i sousední přírodní památce Blažejský rybník se nejlépe dostanete od obce Branišov nebo Nežichov.