Morálka a umění

10. prosinec 2007

"Je to už několik let, co jedno české město zrušilo smlouvu s Pavlem Opočenským na novou plastiku. Dílo už bylo téměř hotové, ale sochař v té době stanul před soudem a místní radní usoudili, že v jejich městě nemůže stát socha člověka, který není morální. Připomnělo mi to, jak jsem se kdysi dávno dočetla, že francouzští prokletí básníci, jejichž nádherné verše jsem uměla zpaměti, většinu života prožili jako zpustlíci."... tak začíná zamyšlení Evy Klausnerové na téma morálka a umění.

.... Jako přísně vychovaná sedmnáctiletá dívka jsem byla samozřejmě zděšena, ale z naivity jsem vyrostla. Měla se snad jejich poezie vygumovat z paměti lidstva? A co Karel Hynek Mácha? Otevřel brány českému básnictví, ale také se odmítl oženit s těhotnou snoubenkou, a nevadilo mu ani, že se její matka hanbou utrápila k smrti. Měl by se proto zakázat Máj?

Zakazované knihy patří k našim dějinám. Jejich tištěné seznamy se vydávaly hlavně v 17. století po bitvě na Bílé hoře. Protifeformační barokní díla pak musela mít povolení cenzora. U titulního listu pokaždé stálo : Cum litentia superiorum, což znamená Se svolením vrchnosti. Dohledem byla literární tvorba značně omezena. Paradoxně však největší rozkvět cenzury jsme zažili až v pokrokovém 20. století za sovětské vlády. Seznamy se už netiskly, protože to by odporovalo přijaté ústavě, nýbrž diktovaly telefonem. Tím ale licoměrnost nekončila. Knihy se zakazovaly z absurdních důvodů. Vadilo, že překladatel emigroval, že technický redaktor byl vyloučen z KSČ, že se výtvarník znelíbil funkcionářům. Už nešlo ani o ideologii, jen o maloměšťáckou závist a pomstychtivost. Nevzdělanci a cynici zkoušeli, kam až sahá jejich moc. Mánie kádrování a zakazování se mnohde neumíme zbavit ani dnes. Náš národ ztratil ve 20. století tisice talentovaných osobností, a proto bychom měli být vděčni za každý nový tvůrčí čin. Ale vždycky se to nedaří.

Knihy

Joseph Heller, autor slavné Hlavy 22, se ve svém posledním díle zamýšlí nad osudy největších světových spisovatelů. Mario Puzo, který napsal Kmotra, byl závislý na lécích. Ernest Hamingway byl těžký alkoholik a střelil se brokovnicí do hlavy. Francouz Edgar Allan Poe stejně jako Ir James Joyce se opíjeli do němoty a padali na ulicích. Tenessee Williams, tvůrce nezapomenutelných divadelních her, byl alkoholik a polykač prášků. Vtipný a duchaplný Evelyn Waugh byl opilec a také velký hrubián. Všichni samozvaní cenzoři by se od nich mohli odvrátit a jejich díla zakázat po celém světa. A zakázat každého, kdo něčím vací. Jak pustý a prázdný by potom byl náš společný život.

autor: Eva Klausnerová
Spustit audio