Milan Chladil by měl dnes devadesátiny

Jedním z nejoblíbenějších českých zpěváků byl bezesporu Milan Chladil. Vymýšlel sice kanadské vtípky, které mnohdy přehnal, ale na druhou stranu zase dovedl vše urovnat takovým způsobem, že se na něj nikdo opravdu zlobit nedokázal. Dnes by slavil své 90. narozeniny.

Na světě je tolik dobré muziky – říkával jeden z našich nejoblíbenějších zpěváků Milan Chladil, který zpíval hudbu mnoha žánrů. Natočil na 350 písní, 28 let byl sólistou Orchestru Karla Vlacha. Zpěv studoval na pražské konzervatoři u profesora Karenina. Měl hezký, příjemný, jadrný a zdravý hlas a mezi zpěváky byl v polovině padesátých let vzácným jevem i pokud jde o odborné hudební vzdělání. Dovedl se rvát s nepřízní osudu, neobtěžoval okolí zbytečnými stesky a problémy, naopak, šířil kolem sebe radost a dobrou náladu. Miloval fotbal, zvířata i lidi. Ještě v roce 1964 stačil jako poslední zástupce swingové éry získat Stříbrného slavíka. Měl stabilní obecenstvo, stabilní uměleckou úroveň i stabilní výsledky v prodeji desek. Už tenkrát v šedesátých letech najezdil přes 5 tisíc kilometrů za měsíc a nijak se to na jeho pěvecké výkonnosti neprojevilo.

Za volantem auta, nikoli však pro nadměrnou rychlost, ale pro náhlou srdeční příhodu, však život zpěváka Milana Chladila v roce 1984 skončil. Jeho životní tempo bylo příliš rychlé a na své zdraví neměl čas. Byl pověstný tím, že po návratu i z dalekého koncertu byl už ráno v osm na nohou. V prvé polovině osmdesátých let u nás ještě nevycházel bulvár, takže o životě, eskapádách a nápadech zpěváka Milana Chladila vědí své už jen pamětníci. Posledním městem, které jeho hlas slyšelo, byly Kašperské Hory.

autor: Jaroslav Kopejtko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.