Mezinárodní den boje proti hluku

Před lety jsem byla na exkurzi ve strakonické továrně Fezko. Ta se kdysi proslavila výrobou plstěných fezů, které dodávala do Turecka. Turci ale už svérázovité pokrývky hlavy nenosí a ve Strakonicích se tehdy vyráběly moc hezké vlněné deky. Při vstupu do výrobní haly naši skupinku ohlušil nepředstavitelný hluk. U všech stavů pracovaly ženy a sotva si všimly našeho příchodu. "Co děláte proti tomu rámusu?" zeptali jsme se mistra, který nás provázel. " Co bychom dělali?" podivil se. "Každá si přece musí zvyknout."

Samozřejmě, že na hluk si zatím ještě nikdy nikdo nezvykl. To spíš ztratil sluch nebo onemocněl. Rámus kromě hluchoty způsobuje nespavost, nervozitu, zažívací problémy a celkově sníženou odolnost. Ukracuje nám život, což potvrdily i lékařské výzkumy. Některé instituce však jejich závěry dodnes nevzaly na vědomí. Asi i z toho důvodu se tento týden škodlivost hluku oficiálně připomíná.

hluk|foto: archiv,AFP

12. duben je Mezinárodním dnem boje proti hluku. Jeho iniciátorkou byla roku 1996 americká Liga pro sluchově postižené. K ní se první přidalo hudebně ekologické sdružení Hudeko, jež je součástí České hudební společnosti. Ostatní evropské země si daly na čas, připouštěly jen den uvědomění si hluku. Doba však pokročila a od roku 2004 se den boje proti hluku vyhlašuje i v Evropě a to hned třikrát: osmého, jedenáctého a dvanáctého dubna.

Dosavadní praxe českých úřadů se ale příliš nezměnila. Rámusící automobily dál mají přednost před obyvateli měst a zahánějí chodce do defenzivy. Hlučné magistrály dále vedou kolem lidských obydlí, a když si zoufalí lidé stěžují, sdělí jim udivení kompetentní činitelé, že si přece musí zvyknout. Teď se však stalo něco nečekaného. Občané začali hromadně podávat na úřady žaloby, protože špatným rozhodováním a ignorováním problému ohrožují jejich zdraví. A mají velkou naději, že soudní spory vyhrají.

protihluková stěna

Vyhráno ale nebude, dokud se nezměníme všichni. Žije mezi námi dostatek sobců, kteří potěšení z motorů povyšují nad obecný zájem. Podporují je v tom i výrobci nových rámusivých strojů. Několikrát jsem dokonce viděla sotva tříleté děti usazené na řvoucí čtyřkolce. Každé se chovalo pasivně a ustrašeně. Ale kolem poskakovali nadšení tatínkové, pomáhali otáčet volantem a vůbec si nevšimli, jak lomoz jejich děti děsí. Stejného druhu jsou i majitelé vodních skútrů, kteří nesou úkorně, že nemohou ostatním lidem u vody ničit odpočinek. Dalších příkladů by se našlo bezpočet.

Pamatujme si tedy, že druhý dubnový týden je mezinárodně věnován boji proti hluku. Stalo se tak z velmi vážných příčin a je tím potvrzeno naše právo hájit svůj klid a zdraví.