Měkký, měkkost ale měkou(li)nký, měknout
23. únor 2010
Psaní souhláskových skupin vyžaduje znalost utvářenosti slova. V případě slov utvořených od kořene -měk- bývají časté dotazy na psaní s jedním nebo se dvěma k. Abychom správně pochopili, kde a proč se píší dvě k, musíme si stavbu slova vysvětlit a nejvýhodnější je v tomto případě začít od přídavného jména měkký. To se píše se dvěma k, protože se skládá z kořene -měk- a přípony -ký. A právě to k v příponě přídavného jména se při tvoření dostane i do příbuzných slov. Proto píšeme podstatné jméno měkkost se dvěma k, expresivní podstatné jméno měkkota se také píše se dvěma k stejně jako máme třeba pevný - pevnost a ne *pevost. Ale pozor! U přídavných jmen měkoučký a měkou(li)nký se k vypouští, tady píšeme jen jedno k.
M: Vypadá to, že u slov s kořenem -měk- ne všechno funguje úplně pravidelně.
Tak už to bohužel v jazyce někdy bývá. Ne úplně pravidelné je také tvoření sloves od kořene -měk-. Máme totiž sloveso měknout, ve kterém je kořen -měk- a hned za něj je připojena slovesné zakončení -nout. Sloveso měknout se píše s jedním -k-, to znamená, že se za kořen nepřipojuje další -k- pocházející z přípony přídavného jména. A vedle toho máme v češtině sloveso těžknout, ve kterém je kořen -těž-, přípona -k-, která pochází z přídavného jména těžký, a pak teprve následuje slovesné zakončení -nout. Máme tedy v češtině dvě skupiny sloves - u jedné je součástí slovesného tvaru přípona přídavného jména, u druhé ne. Uvedeme si příklady. Do skupiny zachovávající příponu patří např. dvojice těžký - těžknout (*těžnout), hořký - hořknout (*hořnout). Do skupiny, která příponu přídavného jména vypouští, patří naopak třeba dvojice vlhký - vlhnout (*vlhknout), sladký - sládnout (*sladknout) a také naše měkký - měknout (*měkknout).
M: Jak poznáme, kdy se při tvoření slov má některá přípona vypustit a kdy ne?
Vypouštění některých částí slova při tvoření slov se bohužel neřídí žádnými pevnými pravidly, je do značné míry dáno historickým vývojem, tradicí, zvyklostí a ustáleností. Uživatelům češtiny tedy v některých nezbývá než nahlížet do slovníků a příruček a správnou podobu ověřovat. Nedá se bohužel ani přesně odpovědět na otázku, proč se ta která přípona vypouští. Některé vývojové zákonitosti v jazyce nemají objektivně zjistitelné příčiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Deset let trvalo, než jsem se s tím vyrovnala.‘ Karlu Charvátovou ve vězení znásilnil příslušník SNB
-
Spát na vesmírné stanici není jako na Zemi. Mikrogravitace vše mění, popisuje astronaut Vittori
-
Ve finální nominaci na mistrovství světa chybí Vrána, Nosek nebo Ticháček. Tým posílí Kämpf z Toronta
-
Ukrajinci prožívají třetí pravoslavné Velikonoce ve válečných podmínkách. Modlí se, aby válka skončila