Lidová meteorologie podle oblaků
Naši předkové dlouhodobým pozorováním, které trvalo nespočet generací, shromáždili a předávali své znalosti o přírodě, podnebí a počasí. Některé krátkodobé předpovědi ve formě pranostik jsou založeny na vzhledu oblaků a jevu, kterému obecně říkáme červánky.
Jak uvádí přírodovědec Zdeněk Vašků, k lidovým pranostikám o vzhledu oblaků je nutné předznamenat, že takové předpovědi srážek mají nezřídka charakter konstatování již probíhajícího atmosférického jevu, např. tažné bouřky podle mraků, které jsou hradbovitě nakupeny v čele postupujících front. Ty může zkušený pozorovatel předpovědět maximálně 20 až 60 minut před jejich příchodem.
Čočkovité beránky
Občas lze frontální bouřky předpovědět podle charakteristických vyvýšených čočkovitých beránků (latinsky altocumulus lenticularis), které se objevují jednu až dvě hodiny před příchodem studené fronty. Ve větším předstihu je možné za určitých podmínek předpovědět vznik místních bouřek vznikajících z přehřátí atmosféry, a to podle narůstání bílých hustých ostře ohraničených oblaků „květákovitého“ tvaru, které postupně přecházejí v temné věžovité bouřkové mraky (cumulonimby).
Hrady, skály, baby
Lidové předpovědi dešťových srážek vycházejí z pozorování těžkých bouřkových mračen – v lidové terminologii „hradů, skal a bab“ nebo nízkých vrstevnatých, tmavě šedých oblačných příkrovů. V zimě srážky přinášejí zejména vysoká vrstevnatá oblaka. Podle lidové meteorologie zaručeně zaprší:
když přicházejí mraky zdaleka, nad horami se ukazují a zvětšují se,
když se veliké oblaky jako hrady a skály na nebi pozdvihují a malá oblaka rostou,
objevují-li se ráno velké hrubé beránky, rostou-li a tvoří-li záhy políčka,
když hustá tmavá oblaka s větrem povstávají a s ním táhnou a oblohu překrývají,
jsou-li mraky nízko a trhají-li se, anebo mají-li podobu roztrhaného plátna či když se rozcupované vlně podobají,
když táhnou mlhovitá a potemnělá oblaka před východem slunce,
když se hory a kopce dýmí, kuklí, nasazují-li si čepice a čepce a je-li ponurý pohled do krajiny a lesy a háje se tmí,
putují-li po obloze červenky (tj. červenavé, nachové, šarlatové či krvavé obláčky).
Kruponosné mraky
Také prší, je-li obloha „kaprovatá“ či „padají-li oblakům vlasy“.
Je-li mračno sivé či žlutošedé barvy, rychlého letu a hřmotu jakoby ořechy v pytli míchal, potom jde o mračno kruponosné.
Zelenavá bouřková mračna tají mnoho vody a jsou příčinou lijáků a průtrží mračen.
Prosvítá-li slunce v zimě oblaky jako matným sklem nebo je-li skryto pod oblaky šedé či modravé barvy, bude vytrvale sněžit.
Koupe-li se slunce v krvi…
Červánky se od pradávna těšily pozornosti našich předků. Objevují se především při východu a západu slunce a jejich vznik je podmíněn rozptylem slunečního záření na drobných částicích v ovzduší.
Z hlediska krátkodobých předpovědí současná věda potvrzuje, že vzduch s vysokou vlhkostí zabarvuje oblohu do nápadných červenavých a purpurových odstínů. Proto naši předkové mohli podle zabarvení červánků usuzovat na nejbližší vývoj počasí. Pranostiky praví:
Koupe-li se slunce v krvi, déšť čeká nedaleko.
Zaručeně zaprší, když vycházející slunce jest zarudlé či krvavé a zdá se být větší nebo oválné, zachází-li slunce s pestře zbarvenými červánky žlutých, červených a zelenavých barevných odstínů.
Bude pršet, je-li slunce za oranžovými či žlutočervenými oblaky ukryto nebo objeví-li se na západní nebo na severní straně oblohy dlouhé ohnivé pruhy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.