Lékařka Jarmila Weinbergerová přežila pochod smrti a útrapy v koncentračních táborech. V sobotu oslaví 97. narozeniny

Se svou minulostí seznamuje návštěvníky webových stránek Paměť národa a donedávna seznamovala i návštěvníky různých besed.  „Bylo mi šestnáct let a najednou jsem přestala být člověkem a stala jsem se číslem,“ vzpomínala na dobu, která na dlouhou dobu tragicky poznamenala její život.

Vysvobození a konec strachu a živoření v hrozných podmínkách přišlo v dubnu roku 1945. „Patnáctého dubna jsem se dožila v takovém polovědomí, kdy se v táboře v Bergen Belsenu najednou objevili angličtí vojáci. Ti z nás byli úplně v šoku. Viděla jsem ostřílené vojáky se slzami v očích,“ vyprávěla na jedné z besed loni v karlovarském kině Drahomíra. Její vzpomínky zná osobně i řada školáků. 

Kde bere i v pokročilém věku optimismus a životní sílu? „Když jsem prožila, co jsem prožila, pak už jsem se celkem ničím tak nestresovala. Všechno ostatní už nebylo nic proti té mé minulosti,“ poznamenává Karlovaračka.

Ani po útrapách v době války neměla na růžích ustláno. Vrátila se a neměla kde bydlet, její příbuzní válku nepřežili. Později jí přitížilo, že nepoklonkovala komunistickému režimu. Protože neskrývala svůj nesouhlas s okupací v roce 1968, byla při pozdějších prověrkách sesazena z funkce náměstkyně ředitele do funkce posudkového lékaře. 

Jarmile Weinbergerové v sobotu popřejí k jejím 97. narozeninám i členové karlovarské Židovské obce, kteří s ní spolupracují.