Kostel v Kočí na Chrudimsku nabízí vzácné spojení církevní a lidové architektury

17. únor 2016
Česko – země neznámá

Vesnických kostelů jsou stovky. Kolem toho kočského, zasvěceného svatému Bartoloměji, stačí ale jen projet a hned je jasné, že je jiný. Na první pohled připomíná spíš dominantu skanzenu než církevní památku, a to díky dřevěnému krytému mostu a také zvonici ve tvaru jehlanu, která zakrývá chrámovou loď.

Romanticky působící most vedoucí ke kostelu má své opodstatnění. Věřící by se bez něj brodili po kolena ve vodě. A před pár set lety bylo hůř. Středem osady Kočí se dalo kvůli mokřadům jen stěží projít, natož projet. O tom se na vlastní kůži přesvědčila na sklonku 14. století královna Žofie, druhá manželka panovníka Václava IV. Při cestě do věnného města Chrudimi uvízl její kočár v bahně a na pomoc museli přispěchat sedláci. Královna se jim za to odvděčila kostelem.

Od začátku kostel svatého Bartoloměje spadal pod chrudimskou diecézi. A byl díky tomu trochu stranou pozornosti. Na jeho opravy a údržbu zbývalo méně peněz, než bylo potřeba. A tak museli sami věřící čas od času přiložit ruku k dílu. Někdy kolem roku 1510 místní tesaři vybudovali plochý dřevěný strop, který zdobí malby třinácti starozákonních proroků. O ty se zase postaral místní učitel a další šikovní pomocníci přímo z obce.

Bohatě zdobený kůr kostela

Malebný kostelík v Kočí láká i snoubence. Svatebních fotografií s charakteristickou dřevěnou zvonicí už vzniklo na tisíce. A památku dokonce využili i filmaři. V historickém dramatu Temno podle slavné předlohy Aloise Jiráska plamenně káže před kočským kostelem kněz Koniáš v podání národního umělce Martina Růžka.

autor: kop
Spustit audio