Jako kotě si příst
Jiřímu Grossmannovi, muzikantovi a textaři, osud nadělil pouze 30 let života. Mnohým z nás se díky televizním záznamům, fotografiím a gramodeskám vybavuje jako sympatický, plaše vyhlížející mladík. A i po letech zůstávají jeho krásné texty v srdcích posluchačů.
Texty Jiřího Grossmanna ani po letech neztrácejí nic ze svého vtipu, jemného půvabu poetických snů, tiché nostalgie a romantiky. K divadlu a hudbě inklinoval od mládí. Ještě před maturitou hrál v několika amatérských, většinou dixielandových kapelách na trombón nebo kontrabas. Na přání rodičů začal v Praze studovat stavební fakultu ČVUT a během studia hrál v kapele Dixie Party, která doprovázela představení studentského divadelního souboru Mlok, ze kterého pak postupně vznikal legendární Divadelní klub Olympic. A právě tady se poprvé potkal s Miloslavem Šimkem, se kterým spojil svůj další umělecký osud. Vysokou školu ale nedokončil, po sedmém semestru ho definitivně zlákalo divadlo a v plzeňském divadle Alfa získal v roce 1962 své první profesionální angažmá.
Jiří Grossmann se poté stal populárním komikem a zpěvákem, ale také uznávaným a zkušeným textařem. Podle vzpomínek přátel měl Jiří Grossmann vedle vrozeného smyslu pro humor i mnohá další nadání, snadno se učil jazyky, bravurně zvládal matematické příklady, vášnivě rád luštil křížovky. Miloval country hudbu a byl to duší i tělem optimista a romantik, který věřil, že humor a poezie dokáží prodloužit lidem život a dělají ho šťastnějším. Jemu to bohužel nebylo dáno, zemřel ve svých třiceti letech.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka