Hornický skanzen ve Zlatých Horách na Jesenicku zve do dob zlaté éry dolování

Historie těžby zlata kolem Zlatých Hor je možná starší než historické záznamy. Zatím nepotvrzené hypotézy připouštějí možnou těžbu již v dobách keltského osídlení. Už ve 13. století je uváděna těžba zlata v povrchových dolech kolem Zlatých Hor a také kolem Głucholaz v dnešním Polsku. Zlato vedlo také k pohraničním sporům mezi vratislavskými biskupy a moravským markrabětem. Nakonec se hranice ustálila a těžba zlata se mohla alespoň chvíli nerušeně rozvíjet.

Roku 1330 se na Zlatohorsku v záznamech poprvé připomínají ražené štoly. Do té doby se ruda těžila pouze rýžováním v říčních nánosech. Kolik štol se na Zlatohorsku za staletí vykutalo, už dnes nikdo nezjistí. Přes pečlivý průzkum se zde ještě dnes každou chvíli objeví dosud nezmapované důlní dílo.

Vyrýžované zlato|foto: Miroslav Kobza

Na konci 15. století se město stalo součástí Nysského knížectví a začala zlatá éra těžby. Vratislavský biskup Jan VI. Turzo pocházející z uherského rodu zbohatlého hornickým podnikáním, udělil roku 1510 městu nový horní řád. Od Głucholaz se začala razit tzv. Tříkrálová štola o délce skoro šest kilometrů. Zlatohorské zlato sloužilo tehdy k ražení biskupské mince, která se stala rozšířeným platidlem.

V letech 1590 a 1591 byly ve zdejších dolech nalezeny dva valouny zlata o hmotnosti 1,385 a 1,78 kilogramů, které byly věnovány do sbírky kuriozit císaře Rudolfa II.

Zlatonosná ruda a kostička zlata o váze 1 kilogram|foto: Miroslav Kobza

Za třicetileté války Švédové obsadili a vyrabovali celé město. Po válce následovaly čarodějnické procesy, při kterých bylo ve městě upáleno přibližně 85 osob. Město postupně upadalo a s ním i dolování zlata.

Ve skanzenu si můžete těžbu zlata sami vyzkoušet

Ve druhé polovině 18. století už dolování téměř zaniklo a Zlaté Hory přišly o horní práva. Navíc se po rozdělení Slezska v roce 1742 staly hraničním městem. Obnovy těžby se Zlatohorsko dočkalo až po II. světové válce. Roku 1958 byla zahájena těžba polymetalických rud a později opět i zlata. Z dolů vyjel poslední vozík 17. prosince 1993. Poté byla těžba definitivně ukončena a doly opuštěny.

Na tradici hornictví v okolí Zlatých Hor navazují v posledních letech také snahy města. I proto zde byl vybudován v Údolí ztracených štol unikátní hornický skanzen. Místo ale nebylo vybráno náhodně.

Rýžování zlata v pánvi|foto: Miroslav Kobza

V oblasti kolem říčky Olešnice se zlato dolovalo od pradávna. Zdejší rýžoviště byla těžena povrchově i hlubině. Dokladem těžební činnosti jsou četné zlatokopecké štoly, umělé kanály pro přívod vody do rýžovišť. Také geologové potvrdili, že zlata je zde stále dost.

Mlýny využívaly původní kanál přivádějící vodu z řeky do nalezišť. Horní stupeň tvořila stoupa, kde se vytěžená ruda drtila nahrubo pomocí těžkých okovaných kůlů. Podrcená ruda se poté převezla do spodního mlýna, kde ji mlýnské kameny rozemlely na prášek. Ten se následně proplavoval v korytech, případně rýžoval za pomocí pánví.

To vše je ve skanzenu k vidění i dnes. Mimo to se zde také často konají tradiční závody v rýžování zlata i s mezinárodní účastí. Dokonce se zde v roce 2010 uskutečnilo i mistrovství světa v této disciplíně.