Historie kina v Perninku sahá do 20. let minulého století. Od roku 1948 se v něm vystřídali tři promítači, kteří se na provozu kina podílejí dodnes

Kino Pernink na historické fotogragfii
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kino Pernink na historické fotogragfii
0:00
/
0:00

Pravidelnou rubriku Náš příběh tentokrát věnujeme výjimečnému kinu v Perninku v Krušných horách. To totiž funguje nepřetržitě téměř sto let. O promítání filmů se tady navíc od 60. let minulého století starají otec a syn Lühnovi.

Bedřich Lühne mladší v perninském kině promítá filmy posledních 35 let. Společně s ním a redaktorkou Ivanou Sedláčkovou přišli na natáčení reportáže zavzpomínat i první dva pováleční promítači – pan Bedřich Lühne starší, který v kině začal pracovat v roce 1953 a také pan Robert Piwko, který v této krušnohorské obci zahajoval obnovené promítání po druhé světové válce v roce 1948.

Každý z promítačů se k této práci dostal jinou cestou. Rodiče pana Piwka měli zkušenosti s promítáním ještě před druhou světovou válkou. Po ní se pak celá rodina přestěhovala od Českého Těšína do Krušných hor. Jako první obnovili rodiče pana Piwka promítání v Horní Blatné. On pak zůstal u řemesla a začal pracovat v Perninku.

Pan Lühne pochází z Ústecka, kde jako desetiletý chlapec pracoval jeden rok v zahradnictví v obci Bukov – protože byl německé národnosti, nemohl jeden celý rok navštěvovat školu. Každý den po práci chodil kolem kina v Bukově, a tak si téměř každý den zašel na nějaký film. Tam vzniklo jeho nadšení pro kino a promítání.

Bedřich Lühne mladší doprovázel tatínka na promítání už od dětství a postupně se učil, jak měnit kotouče nebo uhlíky v promítačce. Pomocí filmových kotoučů tady promítal Bedřich Lühne až do roku 2013. Od té doby mají v Perninku kino digitalizované.

Poslechněte si celý příběh z kina v Perninku: