Filip Rožek: Můj Gump mi pomohl knížku dopsat, měl špatné zkušenosti s lidmi

V Ostrově v těchto dnech probíhá 54. ročník dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana. Jedním z promítaných snímků je i Gump - pes, který naučil lidi žít. Se scénáristou toho úspěšného českého filmu Filipem Rožkem si povídala Pavlína Kyselová:

Čekal jste, že váš příběh zaujme tolik diváků?

Upřímně jsem to nečekal. Když jsem to psal, měl jsem pocit, že je to knížka jen pro pejskaře. Nenapadlo mě, že je psaná pro děti, nebo se jim bude líbit. Já měl pocit, že ji píši tvrdě, krutě. Měl jsem pocit, že tohle děti bavit nebude a bude to pro ně moc drsný. Pak mě překvapilo, když byl křest knížky, kolik tam bylo dětí.

Pochopil jsem, že děti jsou ve smyslu toho svého vnímání daleko líp připravený na ty kruťárny, protože je ještě v životě neprožily, nemají ten přímý kontakt s tou bolestí tak, aby si dokázali tu skutečnou bolest představit. Berou to víc pohádkově. Jsem za to samozřejmě rád, že si to našlo své diváky nebo čtenáře v dětském světě.

Potěšilo vás pozvání na festival? Bude film Gump soutěžit?

Samozřejmě. Já mám festivaly moc rád. Asi před půl rokem mi zavolala moje kamarádka Lada, že dělá produkci toho festivalu, takže jsme se hned domluvili. Mám rád takové akce, rád se jich účastním. Doufám, že jsme vyhráli. Jsem tady opravdu jen, abychom si to společně užili. Můj Gump není soutěživej, nicméně co se týká lidí, rád se drží při mně.

Je váš Gump i námětem knihy?

Jsem součástí jedné charitativní organizace, za dobu jejího fungování jsem zažil spoustu psích příběhů, které jsem chtěl dát do jednoho. Vymyslel jsem si tu Gumpovu cestu, ten jeho příběh. Když jsem měl asi 10 stránek napsáno, poslala mi kolegyně Veronika Hájková fotku tohoto pejska, který byl odebrán ze špatných podmínek, a napsala „Není tohle ten Gump, o kterém píšeš?“.

Když jsem ho uviděl, tak jsem si řekl, že to je on. Takže jsme si pro něj hned jeli. Je pravda, že zbytek té knížky mi určitě pomohl dopsat. Postupně jsme se seznamovali, měl špatné zkušenosti s lidma, takže i pozorování toho pejska mi do velký míry pomohlo tu knížku dopsat.