Duo Červánek: Hledám děvče na neděli

17. březen 2024

Druhá polovina let dvacátých a léta třicátá minulého století byla v Čechách mimo jiné érou rozvoje trampingu.

Rozhodně není přehnané tvrdit, že trampská móda spojená se specifickou mluvou, s "weekendy" trávenými mimo město, speciální trampská hudba atd. poznamenala mládež - především městskou - natrvalo. Ale volné táboření vyvolalo také negativní ohlas veřejnosti, který si vynutil v roce 1931 i právní úpravu, proslulý "Lex Kubát" o zákazu společného táboření, který platil až do roku 1935.

K trampingu patří i písně, které jsou dnes trvalou součástí české populární hudby. První písničkáři je začali tvořit především pro své domácí trampské osady, později se z nich stali zruční autoři zábavné hudby. Je zajímavé, že hlavní autoři trampských písniček se narodili ve znamení Vodnáře – například Vladimír Eddy Fořt, Eduard Ingriš nebo Jarka Mottl, který napsal už v roce 1919 údajně první českou trampskou píseň V záři červánků. České trampské písně opěvují především nádhernou přírodu, vzdálené země, moře, kamarádství a dobré lidské vztahy.

Prvním, jehož písně byly takto označovány, byl právě Jarka Mottl, autor například nesmrtelného hitu s názvem Hledám děvče na neděli. A jistě by souhlasil se slovy vynikajícího sbormistra Miroslava Hroňka, který slavnému Duu Červánek vždy kladl na srdce, cituji:“ Kamarádi, zpívejte dobře a rádi jak u toho nejmenšího ohně, tak i v nejzapadlejší hospůdce. A trampská písnička si to zaslouží, vždyť je to naše česká lidová kultura se vším všudy."

autor: Jaroslav Kopejtko | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

mujRozhlas

–  audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.