Důchod nejsou jenom pravidelné peníze

V podobě „dóchod“ existovalo tohle slovo už ve staročeštině, a to ve významu „výsledek“. Teprve později, v češtině doby střední, se význam slova posunul a důchod začal znamenat „pravidelný příjem z nějakého trvalého zdroje“. Ve stejném významu existuje slovo „dochód“ i v ruštině. Takto můžeme použít slovo „důchod“ například ve větě: „Doly byly jedním pramenem královských důchodů“, tedy pravidelným a předvídatelným zdrojem příjmů pro krále. Existovaly také zemské nebo městské důchody, tedy pravidelné příjmy státu a měst, vrchnost získávala důchody ze dvorů, lesů nebo rybníků. O někom se např. říkalo, že „dostal místo vychovatele u šlechtické rodiny s ročním důchodem tří set zlatých“, dnes bychom tedy řekli „s platem tří set zlatých“.

V ekonomice existuje termín „národní důchod“, což je část úhrnného společenského produktu (v určitém období), která zbývá po nahrazení spotřebovaných výrobních prostředků. A pak je tu samozřejmě ten nejčastější význam, a to „pravidelný příjem lidí neschopných práce pro invaliditu nebo stáří, poskytovaný z národního pojištění: tak rozlišujeme například invalidní, starobní, sociální nebo vdovský důchod.

Slovo důchod nesouvisí s tím, že „člověk dochodil do práce, a tak už nemusí“. V tomto slově je něco velice pozitivního a nadějného. Původní staročeský význam „výsledek“ v něm pořád někde je. Důchod znamená jistotu výsledného příjmu, ale zároveň to v žádném případě neznamená, že „člověk někam dochodil“. Ten směr podtrhují mluvčí často tím, že říkají, že jim jeden konkrétní „důchod přišel“, když v daném měsíci dostali důchod. To je pěkná metafora, která jednak vystihuje směr toku financí, ale odkazuje i na dobu, kdy důchod nosili poštovní doručovatelé, kteří přicházeli k důchodcům s penězi.