Gongy se rozezněly v kostele. Sedlec zažil neobvyklý koncert
Gongy, jejichž výroba má v Číně tisíciletou tradici, nejsou jen obyčejnými hudebními nástroji. Soali Jera a Miroslav Noe jim přisuzují schopnost člověka zklidnit a přivést k sobě samému. Jejich zvuk zazněl ve středu v kostele svaté Anny v Sedleci.
Zatímco západní gongy se často vyrábějí z válcovaného plechu, tradiční čínské nástroje vznikají kováním. Z velkého kusu materiálu se pomocí obrovského bucharu postupně vyklepává plocha gongu. Díky tomu není jeho tloušťka v každém místě stejná a nástroj získává specifické zvukové vlastnosti.
Důležitou součástí gongu jsou paličky. Noe a Jera vyzkoušeli desítky různých typů z celého světa, žádný ale podle nich nedokázal nabídnout všechny zvuky, které chtěli z nástroje dostat.
Proto si nechali vyrobit vlastní laditelné paličky. Jejich sada má sedm kusů a díky posouvání držáku umožňuje získat z jednoho gongu široké spektrum zvuků – od hlubokých a téměř neslyšných až po vysoké tóny. „Vůbec nejde o to, jestli jsou to hluboké nebo vysoké tóny, ale ty neslyšné tóny rozhodují o té kvalitě, jak se pracuje s myslí," vysvětluje Noe.
Rozhodují i tóny, které neslyšíme
Soali Jera popisuje gong jako nástroj, jehož vibrace podle ní působí na člověka i jeho psychiku. Gongové zvuky podle ní mohou pomáhat ke zklidnění a k návratu k sobě samému. Podobně o účinku gongu mluví i Miroslav Noe, zároveň ale upozorňuje, že nejde o medicínsky potvrzenou léčbu.
„Žádný alopat vám na to nedá razítko a řekne, to je léčivý," říká Noe. Za důležité přitom považuje nejen slyšitelné tóny, ale také velmi nízké pulsy, které člověk nemusí vědomě vnímat.
Soali pořádá také takzvané Gongové lázně, při kterých lidé leží, zklidňují se a kromě gongů poslouchají například tibetské mísy nebo šamanský buben.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.