Divadlo na obtíž?

27. leden 2004

Problémy s financováním provozu plzeňského Divadla Josefa Kajetána Tyla si jak známo nepřivodilo divadlo samo. Stát nařídil přidat zaměstnancům na platech, ale neřekl to důležité - kde na to vzít. Situaci ve svém dnešním příspěvku komentuje Jiří Tomáš Blažek

Je to s divadlem, čistě technicky a bez emocí vzato, jako s řadou jiných okolností našeho života. Můžeme bez nich žít, ale nechceme. A hlavně - neměli bychom, pokud nám v životě záleží nejenom na ekonomických rozměrech života, resp. nejenom na obsahu ledniček a válců automobilových motorů. Nikdo nyní nestaví otázku tak, zda Plzeň, a pozor, celé Plzeňsko, bude mit dál divadlo, či zůstane bez divadla. Řeší se zatím jenom to, zda to divadlo zůstane plnokrevné, čtyřsouborové, nebo o jeden ze souborů kvůli nedostatku peněz přijde. Jsem přesvědčen o tom, že druhé největší české město má mít divadlo s činohrou, operou, baletem i operetou. Opět platí, že bez opery, nebo operety, či baletu můžeme žít, ale - neměli bychom.

Pravděpodobně se jen tak nestane ten zázrak, aby nějaký velký partner začal divadlo velkoryse sponzorovat. Herci nenosí dresy a nehrají v mantinelech popsaných mecenášskými jmény. I když bychom v rodném kraji Josefa Hlávky měli vědět o tom, jak pomoci kultuře, nečekejme to. Že podnikatelská sféra chudá není, vidíme z částek, kterými saturuje jiné činnosti; divadlo připadá jim všem jako reklama neefektivní. Bohužel, peníze pro divadlo nemá ani krajský úřad a stát nedá, pokud právě kraj nepřispěje jako první. Nezapomeňme ovšem na to, že právě stát to byl, kdo nařídil zdvihnout divadelníkům platy, aniž by se staral o to, kde je divadlo vezme. A tak, nedá se nic dělat, páni poslanci a senátoři, musíte divadlu pomoci vy. Ne snad přímým sponzorováním, i když každá koruna je dobrá, ale tlakem na ten stát, jehož představiteli jste. Nečekejme od státu výraznou pomoc, ale těch čtrnáct miliónů korun, které divadlu na letošní rok chybějí, nemělo by být problémem. Z Plzeňského kraje je Parlamentu České republiky dost, a dnes již i vlivných politiků, aby se za plzeňské Divadlo Josefa Kajetána Tyla účinně vzali a peníze sehnali. A kdyby ne hned, stačí to na podzim, kdy si poslanci vždycky při tvorbě rozpočtu něco pro svůj region vymohou. Byl by slavný u svých voličů ten poslanec, který by se rozhodl prosit za divadlo. A byl by to signál pro politiku jako takovou, že v této zemi a v tomto kraji není divadlo na obtíž. V Čechách přece nemůže být.

Divadlo J.K.Tyla
Spustit audio