Být u Horské služby, to chce fyzičku a vytrvalost

Náčelník Šumavské Horské služby Michal Janďura zachraňuje lidské životy už téměř čtvrť století. Na začátku jeho kariéry byla léta dobrovolnictví, spousta času a dřiny. K jeho povolání ho přivedl tatínek a také trenér lyžování. „V roce 1995 jsem se stal čekatelem Horské služby, pak následovaly dva roky příprav a v roce 1997 jsem se stal dobrovolným členem,“ vzpomínal Michal Janďura.

Práci záchranáře obětoval hodně ze svého volného času, protože samozřejmě musel zvládat ještě řádné zaměstnání a rodinu. „Takže jsem chodil o víkendech do služby, v té době jsem pracoval u pohraniční policie na Debrníku, a v roce 2004 jsem se stal profesionálním členem.  V roce 2009 jsem převzal funkci po tehdejším náčelníkovi Frantovi Stupkovi, který už bohužel není mezi námi,“ pokračoval ve vyprávění. Každý, kdo by se chtěl stát záchranářem, musí ujít podle Janďury kus cesty. „Cesta je to dlouhá a náročná, každý je nejprve čekatelem, a pokud je v té oblasti místo, tak se může stát profesionálním záchranářem. Jsou to desítky hodin volného času, pokud zdárně absolvuje všechny předepsané zkoušky, musí splnit fyzické i znalostní prověrky, minimálně jednou za tři neděle odsloužit víkend a splnit si letní a zimní doškolení,“ vyjmenoval náčelník.

Motivace záchranářů zůstává dnes jako před lety podle něj stále stejná, je to chuť pomáhat lidem v nouzi. Mění se ale jejich fyzička a mění se i turisté. „Dnes se nedaří přijmout nové zájemce, na vině je špatná fyzická kondice mladých lidí,“ podotkl a dodal, že turisté, kteří mají k dispozici různé mobilní aplikace, jsou v případě, že se jim vybije telefon, v koncích. Turistů také rapidně přibývá a úměrně s nimi i počet zásahů.