Zvířata se stopují kvůli lovu i kvůli vědeckému bádání

Odlitky stop losa evropského|foto:Správa NP Šumava

Stopování patří mezi základní a jednu z nejdůležitějších součástí komplexního monitoringu většiny zvířat žijících na území Národního parku Šumava. Je nezbytnou součástí monitoringu hlavně těch zvířat, která se pohybují především od soumraku do úsvitu a jsou tak obtížně pozorovatelná, protože přes den není možné je zachytit.

„My můžeme zvířata stopovat ideálně v zimním období na vrstvě sněhu, když chceme jít po jejich trase a nalézt trus nebo další pobytové známky. Prokázat výskyt zvířat v terénu lze i v průběhu roku, ale v místech s vhodným pokladem, jako jsou břehy potoků nebo bláto u kaluží na cestách. V měkkém podkladu se obtisknou stopy," vysvětluje vedoucí zoologického oddělení Správy Národního parku Šumava Jan Mokrý.

Na jaře nebo na podzim se tak dá relativně dobře stopovat bobr nebo vydra, ale třeba i los evropský, který vyhledává mokřady, rozlehlá rašeliniště. Ale zimní období je pro stopování prostě nejlepší.

„George Catlin, malíř indiánů severní Ameriky, má krásný obraz jménem Tanec na sněžnicích a je to oslava kmene, že konečně napadl sníh, budou stopy, bude lov a bude úspěšný lov. My to máme stejné. Samozřejmě v zimě na sněhu jsme podstatně úspěšnější, zvíře se dá stopovat na velké vzdálenosti, klidně třeba na několik kilometrů. To ale neznamená, že v létě se stopovat nedá," potvrzuje zoolog Správy Národního parku Šumava Vladimír Dvořák.

Stopování je součástí celého souboru činností, které se využívají k monitoringu daného druhu zvířete. Když jej odborníci sledují, tak zaznamenávají další tzv. pobytové známky, jako jsou zbytky ulovené kořisti, trus, moč, kusy srsti zachycené třeba na kůře stromů, nebo specifické známky určitého druhu, jako jsou tzv. okusy stromů, které jsou typické pro bobra evropského.