Za hlasem zvonu
Co se vám vybaví, když zaslechnete hlas zvonu? Zvonění je dnes nejčastěji spojováno hlavně s úmrtím a s oznamováním plynutí pomíjivého času. Původně ale bylo jeho poslání daleko širší.
Funkce zvonu bývala hlavně ochranná – podle našich předků měl odhánět zlé síly, odvracet nepřízeň počasí i osudu a v neposlední řadě přivolávat pomoc. Na samotné pláště zvonů se často umísťoval latinsky nebo česky psaný text „Od hromu a blesku ochraňuj nás Pane“.
Hlas zvonu jako andělský signál vítal nový život, linul se kolem uší novomanželů nebo vyprovázel duši při cestě na onen svět. Pravidelné zvonění ráno a večer mělo připomínat čas určený k pravidelné žádosti za přímluvu, vzývat k modlitbě Ave každého, kdo údery kovu zaslechl, ať se nacházel kdekoliv. Lidově se vžilo označení klekání a na našem území bylo postupně zavedeno za vlády Karla IV. Zvony měly znít po dobu celé modlitby, tedy necelé tři minuty. Tento interval v mnohých kostelech a kaplích přetrval dodnes.
Ohňový patent Marie Terezie
S vládou Marie Terezie přišly další novinky a zvonům přibyl důležitý úkol. Tzv. ohňový patent, vydaný roku 1751, věnoval svoji pozornost protipožární bezpečnosti a zvon byl považován za nezbytné vybavení vesnic, osad, odlehlých staveb a dílen, kde se provozovalo černé řemeslo.
Údery srdce o plášť sloužily k ohlašování požáru, varování před přicházejícím nebezpečím, a hlavně k přivolání pomoci. Tento krok znatelně pomohl zvonařům s odbytem hlavně menších zvonků, které se vyráběly sériově i bez předem známého místa určení. S pozůstatky ohňového patentu se můžeme setkat dodnes - hasičské zbrojnice mnohdy mívají malou vížku, ve které je teď umístěná siréna. A také v krajině se stále vyskytují prosté solitérní zvoničky.
Lidové pověsti o zvonech
Pokud vzhlédneme na Zelený čtvrtek k oblakům, mělo by být (alespoň podle lidové víry našich předků) nebe plné zvonů, které míří pro požehnání do Říma, a proto jejich zvuk umlká až do Bílé soboty. Fantazie připisovala osazenstvu věží i další nadpřirozené schopnosti, lidská výřečnost dala vzniknout řadě pověstí o zvonech, které uletěly jinam nebo se propadly. Zajímavé je, že obvykle jsou povídačky stejné, liší se pouze lokality, kde k nim mělo dojít.
Jedna z nich třeba praví, že obyvatelé vesnice záviděli sousední vsi zvon, a proto jim ho ukradli. Ten se však zázrakem vrátil přes noc zpět na svoji původní stolici. Další povídačky vyprávějí, že zvony jsou náchylné na nadávky. Pokud se v jejich blízkosti kleje, propadnou se do země nebo do vody…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
