Vzpomínka na Otu Ševčíka

Když jsem poznala režiséra Otu Ševčíka v 70. letech minulého století, nevěděla jsem - a nikdo mi neřekl - že je Němec. Česky mluvil dokonale, jen s trochu výstředními důrazy - ale on byl vůbec výstřední osobnost. Dlouho jsem si divadelního režiséra představovala přesně tak, jako jeho: člověka s jasným hlasem, bohatou mluvou, který vždy důsledně oslovoval pátým pádem. Tedy vždycky Pane Přibile, Pane Koute, Pane Včalo.

V první polovině 70. let pomáhal Ota Ševčík v závodním klubu Škodovky amatérskému divadelnímu souboru. To, co jsme zkoušeli, byla celkem vzato hloupost, a ani my jsme za mnoho nestáli jako herci. Ota Ševčík ovšem pro amatéry nebyl vůbec vhodný lektor, učil nás mluvit a trochu hrát, ale celá věc mu byla asi dost jedno. Jistě to byl pro profesionála z plzeňského divadla prostě socialistický závazek, stranický úkol, který musel splnit. Ota Ševčík nám byl mnohem užitečnější tím, že nás svou zvláštní osobností táhl do divadla. Byl mužem činohry (bůhví, proč tehdy nerežíroval nikdy operu, které tak dobře rozuměl?). Z odstupu let můžu dnes říci, že měl mimořádný smysl pro ruskou klasiku a pro velký jevištní formát. Jeho Idiota a Zločin a trest, Čechovy a Tolstého Vojnu a mír nikdy nezapomenu. Mezi nezapomenutelné patří také jeho inscenace Tylovy Drahomíry, kde jako by se projevil jeho odstup od českých národních dějin a umožnil mu vybudovat monumentální, originálně vyloženou inscenaci.

Je třeba říci, jak to bylo s jeho národností. Ota Ševčík byl sudetský Němec ze Slezska, z kraje, který dnes sousedí s Polskem a němčina z něj úplně vymizela.

Po válce, kdy jeho rodina byla různými náhodami ušetřena odsunu, vystudoval režii na JAMU v Brně a do prvního angažmá nastoupil roku 1955 ve Vesnickém divadle. To byl velmi bizarní divadelní soubor, který měl ještě v 50. letech 20. století několik českých a jednu německou scénu. Ota Ševčík působil v obou. Vesnické divadlo nastudovalo inscenaci a pak s ní soubor objížděl malé venkovské štace. Pro divadelní umělce to nebylo zrovna prestižní angažmá, na
druhé straně tam bývala docela slušná společnost: ve Vesnickém divadle působil nějaký čas i Alfréd Radok. V roce 1961 bylo Vesnické divadlo zrušeno a Ota Ševčík našel angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla, jehož činoherní soubor dovedl jako umělecký šéf v 70. letech na špičku českého divadla vůbec. Angažoval řadu vynikajících herců, pro jejichž výběr měl mimořádný cit. V dobách normalizační cenzury sestavoval s dramaturgyněmi Johanou
Kudláčkovou a Mášou Caltovou repertoár, založený na velkých klasických titulech, často ruských, kterými dokázalo divadlo komentovat dobu, ale hlavně poskytovat publiku skutečně hluboké zážitky. Ota Ševčík svými schopnostmi režírovat na velké scéně patřil v té době rozhodně na Národní divadlo v Praze - to ovšem bylo tvůrcům tak komplikovaného původu uzavřeno.

Divadlo J.K. Tyla - Plzeň|foto:tisková zpráva,AFP

Mám na něj ještě jednu osobní vzpomínku, z 80. let, kdy jsem byla v Divadle J.K.Tyla uklízečkou. Ota Ševčík přicházel do divadla velmi brzy, už před sedmou hodinou. Chodbou se rozléhal jeho bohatýrský tenor, jímž zpíval Mozartovu nebo Wagnerovu árii. Uklízečku zdravil vždy zřetelně a první.
První byl ostatně v divadle ve všem.

Rok 1989 znamenal pro Otu Ševčíka mnohé osvobození, i v soukromém životě. Okamžitě začal pracovat s mladými divadelníky na alternativních scénách - s Petrem Léblem, Bárou Hrzánovou, Jitkou Sedláčkovou. Režíroval operu, konečně. A naplno se prosadil jako filmový herec - i když v rolích nejrůznějších Němců v českých filmech jsme ho vídali už předtím. Operní režii a herectví vyučoval po převratu na pražské HAMU. Jako režisér se ještě setkal v pražském Národním divadle s textem rakouského autora Thomase Bernharda, jehož protinacistickým obžalobám, psaným z pozice středoevropského Němce, mimořádně dobře rozuměl. Plzeňští diváci jistě nezapomenou na jeho inscenaci Amadea s René Přibilem jako Salierim a
Antonínem Procházkou jako Mozartem.

Ota Ševčík zemřel v roce 2003, 23. října tohoto roku by mu bylo 80 let. Byl nejen divadelním tvůrcem, ale i dramatickou postavou. V Plzni působil 30 let.